Ano. My všichni jsme ve své podstatě celoživotními cestovateli, přitom si to ani neuvědomujeme. Nemám teď na mysli cesty do práce a z práce domů. Z domova na nákupy. Z domova na dovolené. Myslím tím něco jiného.
Zkusme lidský život vnímat jako cestu mezi nevědomostí a osvícením (procitnutím). Nebo jinak. Mezi zapomněním a probuzením. Jako se v 1. třídě učíme abecedu od A do Z. Celý náš život jsme vlastně žáky, učni, studenty aniž si to uvědomujeme.
Vysvědčení nám bude vystaveno individuálně v určitém věku. Buď dojdeme k osvícení, probuzení, nebo k písmenu Z, nebo ne. Je to jen úkol, zkouška. Jak známo, zkouška je od základu slova zkusiti. Proto to mnozí zkoušíme celý život, vědomě či nevědomě.
Úspěchem je už to, že naše vědomí dojde ke stavu uvědomění si podstaty lidského bytí. Není nutno za každou cenu dojít v tomto životě k osvícení, probuzení, k písmenu Z. Není to naší povinností.
Znám několik lidí, kteří si to dali jako úkol, jako cíl v tomto životě a dělají pro to všechno. Alespoň z jejich pohledu. Prosím, jenom hlavně netlačit na pilu. Někdy přemíra snahy vede k opačnému výsledku, pokud je naše snaha vedena dosáhnout cíle za každou cenu.
Když se naopak uvolníme a vše přijímáme takové jaké je, tak víme, že jsme na té správné cestě. Cestě života.
Z myšlenek a života sepsal: Chalupský Pavel
