Slovo v posledních letech velice frekventované. Pro mnohé neznámé, pro mnohé vzývané a potřebné, pro mnohé tabu. Co s tím? Je to vlastnost, která se dá rozvíjet, či mnohdy nevědomky potlačovat. Kým?
Námi rodiči a vzdělávacím systémem.
Buď kreativní. Slyšíme to pomalu na každém rohu. Slyšíme to ve sdělovacích prostředcích, při různých pohovorech, na školeních a vzdělávacích seminářích. Je to určitě potřebná, vypěstovaná lidská vlastnost.
To všechno je hezké. Jen jestli to není trochu pozdě. Jak a kdy začít?
Kdo by si pomyslel, že to začíná v dětském věku, řekl bych přímo v batolecím věku, kdy dítě začíná vše vnímat, zkoumat, objevovat, tedy učit se. Zkoumá cokoliv, mnohdy i to, při čem maminky začínají omdlévat.
Začínají různé příkazy, zákazy, upozornění ať se neušpiníš, ať si něco neuděláš, tam nelez, kdo to má pořád prát a žehlit. Hezky se mi drž za ruku a pojď. Kreativita nemá ráda mantinely, spoutanost, držení a vodění za ruku. Zkusme chytit a spoutat vítr. Veškeré přírodní síly jsou velice kreativní, protože je člověk nedokáže plně ovládat, spoutat, držet ne za ruku, ale na uzdě. Díky za to.
Mám pocit, že nevědomky tak dětem vkládáme do vědomí. Drž se něčeho pevného, nějaké kotvy, nějaké jistoty, nějakého jakéhosi bezpečí. Nevěř sám sobě. Opět nevědomky je tímto přístupem potlačovaná rodící se kreativita.
Kreativita v tomhle věku je živou vodou pro celkový rozvoj dítěte. Čím méně budeme dítě napomínat, upozorňovat, zakazovat, přikazovat, mentorovat, intervenovat do jeho prostoru, tím mu vytvoříme svobodnější prostor pro jeho rozvoj, pro jeho kreativní myšlení.
Jenže pak přijde do většinového vzdělávacího systému, který je obecně nastaven tak, že většina dětí nemá možnost rozvíjet svoji kreativitu.
Pokud po škole nastoupí do svého prvního zaměstnání do státní, či veřejné správy, jeho zbytky kreativity se rozplynou jako naše myšlenka o lepším způsobu života. Zde totiž platí. Zařaď se a moc nevybočuj.
Pokud po škole nastoupí do osvícené soukromé firmy, bude při přijímacím pohovoru nemile zaskočen otázkou, zda si o sobě myslí, že je dostatečně kreativní. Bude pak tápat a hledat ve slovníku cizích slov, co že to ta kreativita je?
A přitom stačí tak málo. Nechat naše děti, či vnoučata, co nejdéle v jejich světě. Probouzet tak v nich důvěru v sebe sama.
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
