Vnučka bydlí se svými rodiči v malé vísce, spíš osadě, dost daleko od ruchu měst. Od jara do podzimu s nimi trávím dost času. Však to známe. Náš čas je to nejcennější, co můžeme svým blízkým dát.
Dědo, půjdeme na procházku? A kam chceš jít, ptám se. No přece ke kravičkám.
V duchu si říkám. Už zase ke kravičkám? Nejsou tady žádná lákadla měst, žádná techmánie, žádné skákací hrady, žádné obchoďáky, žádné skejtparky a další, lidskou rukou vytvořené atrakce, aby se naše děti měly kde zabavit.
Tady “pouze “ teče v údolí řeka, kousek od nás je les, ovocné stromořadí a samozřejmě
kravín s kravičkami. U kraviček jsme za ty roky byli určitě stokrát. Přesto tam jdeme znovu po stoprvé.
V duchu si říkám, co vnučku pořád láká chodit ke kravičkám. Vždyť je to pořád dokola, pořád stejná cesta.
Po stoprvé jsem pochopil. Cesta stejná, to je pravda, ale vždy tam jdeme jinak dlouhou dobu. Vnučka totiž cestou zažívá různá drobná dobrodružství.
Prostě a jednoduše. Než dojdeme ke kravičkám, prozkoumá plno různých záležitostí. Cestou se stavíme u vodní nádrže sloužící hasičům, kde vždy pozorujeme žáby, ryby a další vodní živočichy.
V létě zjistíme zda už kvetou lípy, obdivujeme předzahrádky, na podzim zjišťujeme zda je hodně šípků, v zimě zda už vodní nádrž zamrzla a na jaře kolik koček nám vlastně běhá po naší osadě. Na obecní vývěsce si přečte co přivezou ze zemědělského družstva babičkám a dědečkům k obědu, případně kdo umřel, nebo kdo má životní jubileum.
Není to jen tak jít ke kravičkám. Cesta, která se dá ujít za 5 minut, nám zabere mnohdy víc jak půl hodiny. Je to prostě dobrodružná výprava se vším všudy.
Tady jsem teprve pochopil podstatu věty, že i cesta je cíl. Cesta poznávání.
A tak si vlastně říkám, jak je život dětí ve městě rozdílný. Zcela záměrně se vyhýbám hodnocení a posuzování co je pro děti lepší. Pouze říkám, že je rozdílný.
Rozdílný třeba v čase a svobodě pohybu, rozdílný v ne závislosti na různých atrakcích, rozdílný v možnostech zkoumání, rozdílný v kontaktu s přírodou. Je toho určitě víc.
Zkuste uhodnout, kam půjdeme příště.
Z myšlenek a cesty sepsal: Chalupský Pavel
