Ne? Tak jsi off, aut, nou in...Je to zajímavá, ale zároveň zvláštní doba ve které žijeme. Tohle si možná říkala každá generace lidí. Co je tedy na této naší době zajímavé a zároveň zvláštní?
To, že mnozí z nás žijí ve dvou světech. Paralélních světech. Chvíli tam a chvíli tady. Nebo déle tam a chvíli tady. Jak to poznáme? Je to jednoduché.
Stačí mít on line připojení a už jste v jiném světě. Už jste v síti. V pavučině, která nás omotá dokonale.
Vy nejste on line? Vy nepotřebujete internet v mobilu? To mi řekl on line človíček na zákaznické lince mého mobilního operátora. Připadal jsem si jak človíček z pravěku, když jsem mu odvětil, že nepotřebuji a že mi stačí, když jsem sám o sobě on line. Že se tomu učím, neboť mám pocit, že čím více jsme mobilně on line, tím více jsme v našem reálném světě off line. Tomu se říká přímá úměra. A to já nechcu.
Čím více žijeme ve virtuálním světě on line, tím více se odpojujeme od reálném světa, reálného života. Opět přímá úměra. Kde vlastně chceme žít? Ano, v tom virtuálním je to jednoduché. Nebaví tě to? Nemáš čas? Nemáš náladu? Nemáš...? Stačí se odpojit a je to.
To v reálném světě tak jednoduše nejde. Zkuste být v práci, či doma pár dní off line. No, raději to nezkoušejte. Ve virtuálním světě to jde jednoduše. Nepřímá úměra. Akorát vám známí zaplní e-mail, mobil, fb, twitr.....desítkami zpráv co se s vámi děje. Sakra, jak to, že nejsi on line.
Jo, není to jednoduché v dnešním světě nebýt on line. Do čeho jsme to pořád tlačeni a kým? Říká se tomu technologický pokrok a všelijak jinak. Rozumím, ale mám pocit, že tak nějak zapomínáme na náš vnitřní pokrok, vnitřní rozvoj, vnitřní život, vnitřní pohled na svět kolem sebe a ne jen přes technologie.
K čemu nám budou technologie, když nebudeme znát sami sebe? Nebo někdo vymyslí aplikaci, která to zvládne za nás? Někdo by to nazval technologickým zázrakem, já spíš soumrakem lidstva.
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
