Každý z nás někam kráčí. Jeden jde svoji cestou, druhý jinou a třetí třeba cestou vyšlapanou. Proč ne. Není nutné býti za každou cenu objevitelem nových cest. Cítíš se být třeba chudej? Nejsi,…
...pokud cítíš, že jsi štastnej.
Tuhle větu jsem kdysi, kdesi četl. Teď mi přišla na mysl.
Být totiž bohatej ve smyslu majetku, je pojem relativní. I peníze jsou relativní. O majetek můžeš přijít i ne vlastním přičiněním. Majetek není v příčinné souvislosti se štěstím, s jeho prožíváním. Lidé, kteří stále někam pospíchají, ať za kariérou, či majetkem, nemohou být šťastní. Proč? Neprožívají. Vidí jen budoucnost, tu chiméru, kterou z nás nikdo nezná.
Pokud jsi chudej, ale cítíš že jsi šťastnej, je jen a jen na tobě, zda si své vlastní životní štěstí necháš protéci mezi prsty. Tvé opravdové vnitřní štěstí ti nikdo jiný, než ty sám, nemůže vzít. To není fráze, to je Vesmírný zákon.
Abychom poznali co je štěstí, je nutno poznat ne štěstí. Bez toho to jaksi nejde. Stejně jako bez světla nepoznáme tmu. Není nutné, a třeba ani možné, prožívat permanentní štěstí.
A v tom spočívá úhel pohledu na náš život. Stojí před námi všemi velký životní úkol a opět to není v žádném případě fráze. Učit se prožívat radost z maličkostí, z každého okamžiku, a učit se rozpouštět každodenní obavy či strach vlastně z čehokoliv. Strach a štěstí prostě nejdou dohromady.
Sám jsem si tohle všechno začal uvědomovat až před pár lety, ale i přesto jsem za uvědomění rád a přeji všem to samé. Každé uvědomění je ale třeba opečovávat, pracovat s ním, aby se opět nerozplynulo v obavách, či strachu.
A pak budeme opět chudí. Chudí na Duši.
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
