Jeden za všechny, všichni za jednoho.

Tak zní železný zákon, pravidlo statečných a nesmrtelných mušketýrů, jak je známe z pera Alexandra Dumase st. Podělím se s Vámi o zážitek mého spolužáka Pepíka, který v roce 1981 navštívil Francii. A byl to zážitek.  

Světe div se. Dostal vízum, povolení a jel Škodou 120. Dojel, i se vrátil.

Pepíkovi bylo v té době 23 let a jel za svým kamarádem, který do Francie kdysi emigroval. Když se po 14 dnech vrátil, byli jsme všichni netrpěliví. Povídej, jak to v tom kapitalistickým, pro nás všechny vysněným Západě vypadá???

A tak vyprávěl.

Pro mladší čtenáře blogu. V té době byla tzv. Železná opona mezi NSR-Německem a ČSSR. Již na německých hranicích se ho snažily německé tajné služby získat pro spolupráci. Zdvořile odmítl, zdvořile byl po pohovoru propuštěn. To samé se opakovalo na každé hranici, než dojel do Paříže.

A teď k mušketýrům. Pepík byl jednoho dne svým kamarádem pozván na demonstraci. Pojď, půjdeš s námi, alespoň uvidíš něco, co jsi ještě neviděl. Pepík se samozřejmě vylekal, protože u nás doma by šel možná do vězení, nebo by čekal vyhazov ze školy. Neboj, je to odborářská demonstrace a to kvůli tomu, že v jiné odborové organizaci chce zaměstnavatel přeložit pracovníka na jiné místo práce.

A to jdete kvůli tomu demonstrovat? 

Ano, a nejen jeho odborová organizace, ale mnohé další. Bude to velký. Ale proč, ptal se Pepík. Vždyť ho nevyhodili z práce, jen ho přeložili. Ano, přeložili, ale na druhou stranu Paříže, takže stráví několik hodin dojížděním. Když se za něho nepostavíme MY všichni, můžou to udělat komukoliv z NÁS.

Jeden za všechny, všichni za jednoho. To přece znáš z mušketýrů ne? Odvětil kamarád.

Potom nám Pepík vyprávěl jak velká demonstrace to byla. Všude samé odborářské prapory, davy lidí, skandování, proslovy... Byl v jiném světě. Tak i tak, protože ho nikdo nezatkl, nevyhostil, nezavřel.

Když nám to vše vyprávěl, a bylo to opravdu dlouhé, tak jsme tomu ani nechtěli věřit, i když jsme v televizi viděli stávky ve Francii skoro obden. Spíš jsme nechtěli věřit tomu, že se taková masa lidí postaví za jednoho člověka, kterého ani nemohli znát. 

ONI totiž věděli, že tam jdou nejen za XY, ale i za SEBE. Dodnes na to vzpomínáme.

Francouzi to prostě mají v sobě od dob Velké francouzské revoluce.
Češi mají v sobě co?

Odpověď nechám na každém z Vás.

Při vzpomínce na spolužáka sepsal: Chalupský Pavel