zjistili po určité době zkoumání a za podpory štědrých grantů neuvěřitelnou věc. Když jsem to slyšel v rádiu, nemohl jsem tomu uvěřit. Hned jsem si řekl. To je na Nobelovu cenu, to je nepochybné.. Nebo snad ano? Takže slyšte.
Dvě hodiny pobytu v přírodě vám zvýší imunitu o celých 50 procent.
Tak to aby mě koště koplo. Máme přirozenou úctu k vědcům, kteří jsou pro lidstvo nositeli pokroku v jakémkoliv oboru. Krátká přesmyčka. Malou úctu k filozofům, kteří mají být nositeli duchovního pokroku. Zdá se mi, že ve společnosti pokulhávají a něco to o společnosti vypovídá.
Nyní k japonským vědcům. Musím být vědcem, tedy akademickým pracovníkem, ověnčeným vědeckými tituly a dlouholetou výzkumnou praxí, abych vyzkoumal, že pobyt v přírodě mi zvýší zaprvé dobrou náladu, dodá klid, ticho, možnost být sám se sebou, tedy se svým nitrem a to celé dohromady mně zákonitě zvýší imunitu???
Víte o co jde vážení? Aby se jednalo o vědeckou práci, musíte ji mít podloženou tzv. tvrdými daty. Takže jde o časovou osu a procenta. Kolik času zabraly pokusy, na jakém vzorku lidí, věk, pohlaví, zdraví jedinci, nemocní jedinci. Možná se zkoumalo zda jít do přírody ráno, v poledne či večer? Sám nebo s partnerem….
Najednou se nám nabízí nepřeberné množství výzkumných variant. Také to není jednoduchý, ledajaký vědecký výzkum. A pak to všechno zanalyzovat, aby případní oponenti nenašli ve výzkumu smítko pochybnosti. To by byl celý výzkum nepoužitelný v praxi a nemohl by být citován ve vědecké literatuře, na sympoziích, kongresech…
Mám pocit, že vědecká komunita je mnohdy uzavřena do své intelektuální bubliny. Žijí si tak ve svém světě uzavřeni ve svých laboratořích a zkoumají jevy, které jsou pro mnohé z nás již po generace zcela zjevné. Jen nemají vědecký punc.
Na druhou stranu nejsou zapotřebí granty a vědci se mohou věnovat problémům, které skutečně trápí lidstvo. Uvedený výzkum tím problémem není. Je lidstvu znám po tisíciletí.
Nechci japonské vědce podceňovat, ale nevím, opravdu nevím, zda v Japonsku znají pojem selský rozum. Možná jen vědecký. Proto si myslím, že v tomhle případě stačí opravdu náš obyčejný selský rozum.
Važme si ho a nenechme si ho vzít. Není dávno doba, kdy lidé do přírody chodili s rouškami na ústech.
Z myšlenek a z rádia sepsal: Chalupský Pavel
