Milé Ženy. Strach má mnoho podob, mnoho tváří, mnoho forem. Má také ohromnou sílu. Pokud nás ovládne, přestáváme býti sami sebou, stáváme se pouhým strachem.
Mám myšlenku, že i Ženy mají své dny, kdy jsou ovládány strachem. Primárním, tedy niterním, leckdy až buněčným strachem Žen, je strach z OPUŠTĚNÍ.
Tento strach má svůj archetypální původ. Žena jako dárkyně a rodička života, při opuštění tento dar nenaplní. Pokud měla již děti, byla v té pradávné době životně závislá na muži. Pokud byla opuštěna, možnost dalšího přežití byla minimální. Byly to tvrdé životní podmínky. Ne jako dnes.
Protože tyto tvrdé životní podmínky trvaly po x tisíciletí, byly uloženy až do buněčné paměti a Ženy si je s sebou nesou podvědomě i do dnešní doby.
Díky rozvoji ženského kolektivního vědomí i společnosti, se tento typ strachu upozadnil a Ženě nehrozí při opuštění smrt jako jejim předchůdkyním.
Přesto v Ženách i v dnešní době, řekl bych zbytečně, přetrvává. Přesto jsou některé Ženy tímto strachem ovládány do takové míry, že po ukončení vztahu se leckdy bezhlavě vrhají do vztahů dalších, jen aby se necítily osamoceny. Některé Ženy zase žijí dlouhá léta v bezútěšném partnerském vztahu, který uměle udržují jen proto, aby nezůstaly osamoceny. K oběma důvodům se připojují mnohdy důvody existenční.
Dokážu to pochopit. Rozumím jim. Nemám právo těmto Ženám nařizovat co mají dělat.
Myslím si, že mám právo jim říci. Milé Ženy, zkuste překonat váš strach. Nejste přeci strachem. Jste Ženou. Podívejte se do minulosti kolik statečných Žen přepisovalo dějiny Země. Tohle po vás nechci. Zkuste přepsat jen svůj vzorec myšlení. Je přirozené, že strach přijde.
Nevěnujte mu pozornost, nedejte mu možnost aby zakořenil, a ON odejde. Tu sílu v sobě máte.
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
