I takové otázky zazněly v hospodě U Kalicha.

No věděj pánové, každej nemůže bejt študovanej v humanistickejch vědách na universitě Karlově, či ve Vídni, to dá rozum. Prostej lid si musí vystačit obecnou školou a tím selským rozumem.   

A co je podle nich vlastně ta pravda, pane Švejk, optal se hostinský Palivec,

neb jeho hospoda zela prázdnotou, jako mnohé myšlenky parlamentu c.k. mocnářství. Jen pravidelní štamgasti nechyběli. To jest velice záludná, dovolil bych si přímo říci, skoro kacířská otázka, zamyslel se Švejk. A proč kacířská, optal se nejvrchnější soudní rada Dr. Rajchotski, bývalý to polský zchudlý šlechtic, pravdu chtěj znát přeci všici. 

To jest jednoduchý pane doktor, odvětil Švejk a pokračoval. Vzpomenou si na M.J.H, zakódoval Švejk svoji odpověď, neb v dobách c.k. byla jakákoliv zmínka, či jen pouhá myšlenka o osvicených buditelích národa českého přísně zakázána a hned v zárodku se trestala zrychleným pochodem nočním na Libavou a následnou přednáškou, či maršbatalionem na frontu, aby jich ty záškodnické, sabotážnické či desolátské myšlenky přešly. Jó za pravdu se mnohdá, a opět jinotajně vyndal Švejk z kapsy kabátu sirky Solo Sušice, zachrastil s nimi a... škrtl.

Každej pravověrnej Čech pochopil. Jen jistej Rakušan sedící vedle u stolu v nóbl obleku, pobrukujíc si dokola Kolínečku Kolíne... a maje přitom nastražený uši jak výmarskej ohař, přísným hlasem oznámil, že zde jest nekuřácká hospoda a pokud chtěj pánové kouřit svoje cigárko ať jdou laskavě ven, čímž byl hned českými vlastenci demaskován jako prorakouskej brouk.

Jó pánové, pravda jest někdy bolestivá a pálí, konstatoval suše Švejk, protože čekal své 5 smíchovské pivo a pokračoval. Jen vzpomenou kolik facek po českých hospodách padlo kvůli tý jejich pravdě? To by nespočítal ani c.k. cifr majstr financí a to že jest člověk matematicky vzdělanej, žádnej hogo fogo. Však čtou jak vzdělaně, moudře, zasvěceně hovoří o financích, jakoby tomu rozuměl, jak se prostej lid uskrovniti musí, že i naše posluhovačka pochopila že erár nemá peníze, když je ta válka, a tak si lid musí od té své huby utrhnout. Od jejich samozřejmě nee.

Vždyť to s námi ale přece myslej dobře, myslej jen na naše dobro, nesouhlasně zavrtěl hlavou slabomyslný setník Pávek, který byl již po 23 dnech války penzionován z důvodu trudomyslnosti, neb stále při zteči na bodák křičel vpřed a utíkal vzad, což zdůvodňoval u generálního stábu, že tím mátl nepřátelské vojsko a útěk vzad považoval za úhybný taktický manévr, kterým chtěl vzbudit u nepřítele klamnou euforii z hladkého vítězství. Přesto nebyl pochopen.

Švejk si vyslechl Pávkovo scestné úvahy a pokračoval. Když to zjednoduším úplně pánové, tak pravdou může být to, co jest měřitelné, viditelné a objektivně prokazatelné a jest to diskursivní povahy, tedy že určitá podmnožina společnosti vytváří společenský diskurs, tedy se jako společnost na tom shodne, což může býti i jen pár lidí, třebas jako naše společnost tady u stolu v hospodě, nebo nadmnožina společnosti, tudíž většina a pak může vzniknout pánové jistý konflikt, třebas i válka, neboť srbskej student řekne, a otočil se na Rakušana sedícího u vedlejšího stolu, že náš Císař pán je vůl a hned je kvůli té pravdě válka.

Na tato slova hbitě odpověděl Rakušan, který vše hbitě odposlouchával a hbitě zapisoval na manžetu své nóbl košile a hned hbitě zaprotestoval, že ten srbskej student byl anarchista a neřek, že Císař pán je vůl, ale řek sedm kulí jako v Sarajevu a hned vystřelil  z revolveru na následníka trůnu, čímž ho na místě zbavil nejen života, ale c.k. mocnářství následníka trůnu.

Švejk, vědom si své morální, intelektové a intelektuální převahy, na plky Rakušana nedbal a pokračoval. Věděj pánové že Země je placatá? Nevěděj že? A věděj, že tomu kdysi naši předkové věřili? A proč? Protože v té době společenskej konsensus byl tak nastavenej. Dneska je nastavenej že rakouskej Císař pán je i náš českej císař pán a taky tomu všichni věřej. A Švejk se podíval na Rakušana, zda si něco zapisuje, nebo signalizuje do KRITu. 

Nezapsal, nesignalizoval, neboť Švejkovo jinotaje byly a jsou Rakušanovo uším zakódovány tak, že jich ta jejich hlava pochopiti nemůže.

Pravda je totiž to, na čem se pánové shodneme. Když se shodneme, že Císař pán je vůl,  stejně jako válka je vůl, tak jest to pro nás pravda. Pro vedle sedícího pana Rakušana ne, neb to vnímá jako desinformaci.

A nezapomínaj pánové nikdy co říkal M.J.H. Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, drž se pravdy, braň pravdu až do smrti. I vedle sedící Rakušan horlivě přitakal, mysle si, že jsou to slova Císaře pána.

A věřím pánové, že jednou přijde doba, kdy tahle slova budou velkým písmem napsána na presidentský standardě, která bude hrdě vztyčena s českou vlajkou na českým hradě pražským a českým museem národním na českým náměstí Václavským.

Tak si to pamatujou pánové než nás za tu naši pravdu zase zavřou.

Ze Švejkovo jinotajů sepsal: Chalupský Pavel