Domácí úkoly.

Nosíte si domů každý den práci? Ne? Tak obden. No, to taky ne. Tak každý třetí den? No? Někdy jo, někdy ne. Hmmm, a teď si představte, že Vaše děti...  

si ji nosí téměř každý den ze školy.

Co tomu říkáte? Jak by Vám pasovalo, kdyby nadřízený v práci říkal, tady máš nějakou práci a pokud ji neuděláš, tak máš černý puntík, důtku, ředitelskou důtku a manželka ať se dostaví k pohovoru. Potom Vám manželka po příchodu z práce řekne, neplníš si doma pracovní úkoly z práce, takže nejdřív ji udělej a teprve potom můžeš přijít, jít za kamarády, jít...Střih. Jak bylo ve škole, máš nějaké úkoly, běž se učit. Tohle přece slyší naše děti každý den.

Ne. Ne. NE. Doma je doma. Doma je domov. Doma je rodina. Doma máme být s rodinou, se svými koníčky, zálibami … a ne opět v práci. 

Kam to může vést a třeba i vede? 

Pořád dokola slyšíme už x let, že rodiny prochází krizí. Krizí? Ano. Vše je něčím odrazem, zrcadlem. Pokud tedy přiznáme, že rodiny prochází dlouhodobě krizí, znamená to, že naše společnost prochází dlouhodobě krizí. Jinak to nejde. Rodiny mohou být spokojeny, i když společnost prochází krizemi, neboli nemůže se změnit společnost, dokud se nezmění lidé, kteří ji tvoří - vše začíná u jednotlivce. Rodinu tvoří také jedinci. Na tom se předpokládám shodneme.

A jsme opět u domácích úkolů. Proč zatěžovat děti tím, že si svojí práci, tedy školní úkoly budou brát domů. Proč je od dětství připravovat na to, že se práce přece běžně nosí domů. Proč na druhou stranu nedát dětem více prostoru pro svoji mimoškolní činnost, kroužky, záliby, nebo jen prosté prožívání času s rodiči. Vždyť tím se jak děti, tak MY rodiče učíme vzájemnému soužití, poznávání, pochopení.

Z dálky slyším hlasy. Jen ať si zvykaj, život, je těžký, život je BOJ, život se s nikým nemazlí, MY jsme taky měli domácí úkol a přežili jsme to, MY... Tohle opravdu nejsou argumenty. 

Uvědomme si, jak málo času trávíme společně a ještě k tomu domácí úkoly?

Kdybych si měl z práce nosit svoji práci domů, okamžitě bych hledal práci jinou. Moje rodina je mně přednější. Čas nevrátíte a časem si uvědomíte, že jste toho svého času své rodině věnovali méně, než bylo potřebné. 

Proto jsem proti domácícm úkolům a místo toho buďme jako rodina společně.

Rodina na prvním místě. Teprve potom Česko. Třeba mé volání nebude voláním žiznivého na poušti.

Z myšlenek a života sepsal: Chalupský Pavel