Tralala. Má to vůbec smysl? Dnešní zamyšlení bude o lékařské vědě, či spíše výzkumu. Ač nejsem doktor, ani poživatel výsledků lékařské vědy a doufám, že ani nebudu, pořád mi přichází myšlenky…
kdy se MY lidé konečně nad sebou zamyslíme a převezmeme starost o své zdraví do svých vlastních rukou.
Chápu, že jsou případy, kdy člověk vinou úrazu, vinou vrozené indispozice, vinou...potřebuje akutní lékařskou pomoc. Za tu díky.
Troufnu si napsat. Ani Covid nás moc neprobudil. Opět plné spoléhání na lékařskou vědu a výzkum, na očkování. Ale co dál?
Proč budeme pořád dokolečka dokola, tralala, hledat léky na nemoci, které si MY sami přivodíme tím, že žijeme zcela nezodpovědně vůči sobě, a tím i vůči společnosti. Již desítky let se hledají, či zdokonalují léky, na tzv. civilizační choroby. Stále se vyvíjí dokonalejší lékařská diagnostická technika. Jsou to desítky miliard. Ne korun, ale dolarů.
Přitom stačí pacientovi říci. Pokud nepřestanete chlastat, kouřit, přežírat se,…, žít prostě nestřídmě, ale i myšlenkově, prostě ve své nerovnováze, budete si léčbu platit sami. Tady musí končit veškerá solidarita. Náš zdravotní sytém mně už připomíná autoservis. Tedy alespoň ten značkový. Nejdříve nás napojí na diagnostiku a potom už jen konstatují.
Chce to nové ledviny, játra, plíce, nějaký ten koronární bypass, pročistit cévy a tepny, žlučník také nic moc, prostata jakbysmet. Nové titanové koleno či kyčle? Cokoliv vám vyměníme. Žádný problém.
ON TO ALE PROBLÉM JE.
Nejen finanční pro náš zdravotní systém, ale i osobnostně morální. Přestáváme nést odpovědnost za své zdraví. Jsem až překvapen, kolik mých známých v mém věku je po těch a těch operacích, či transplantacích. Přitom již na první pohled je vidět, v čem je problém. Nezodpovědnost jedince se přenáší na odpovědnost společnosti.
TO JE CHYBNÝ MODEL.
A pak se dělají sbírky na operace dětí s vzácnou vrozenou chorobou, protože zdravotní pojišťovna na to nemá peníze.
MÁ.
Jak to vidíte?
Z dlouholetých myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
