Dárky jsou rozbaleny...

a stále vnímáme radost v dětských očích. Toť nejkrásnější dar, který nás naplňuje společným prožitkem. Prožitkem i vzpomínkami nad rozbalováním dárků v našem dětství. Někdy s tím bývají spojeny i věty typu…  

tohle je od babičky x, tohle od dědečka y...

a malé děti přitom žijí v domnění, že od Ježíška. Už v jejich malém věku jim mnohdy zdůrazňujeme, od koho že tohle autíčko, či tuhle panenku jste milé děti dostaly.

Mám takový pocit, že není třeba. Není třeba tím budovat v dětech naší osobní důležitost. Posuzování. Mnohdy řešíme hodnotu dárků, falešný pocit lásky k dětem, předháníme se, kdo jim koupil hodnotnější dar. 

Třeba jako v pohádce Sůl nad zlato. Jde přece o něco jiného.

Třeba o naši láskyplnou pozornost, kterou budeme rozdávat nejen o vánočních svátcích. O atmosféru, kterou se nám podařilo, někdy v tom shonu klopotně, vytvořit. To je svět, ve kterém děti chtějí žít a prožívat. 

Tak si dělejme Vánoce nejen o Vánocích. 

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel