dostal velice záludnou otázku Švejk kde jinde, než při filosofický debatě v hospodě U Kalicha. To věděj, v tom parlamentu jich nedostanou. Tam řešej jiné, státotvorné otázky c.k. budoucnosti a té války. To je teď přednější.
Školství jest tumpachové a tím pádem i mládež jest tumpachová.
Jednou větou zhodnotil Švejk školství. Jest to fosilie, věděj pánové? Už jen z toho, že už 4 generace žáků a studenstva furt koukaj na furt jednu a tu samou c.k. hlavu pomazanou, korunou a žezlem ozdobenou. No řeknou, z toho musej mít neustálý traumata. Jich musí hned napadnout, že se svět zastavil, pokrok se zastavil i ty vzdělané myšlenky se zastavily. Vždyť i ta pára je rychlejší.
Vždyť jsme všichni potomky, a teď Švejk pro jistotu vyslovil jinotajně J.A.K, neb nemohl tušit, zda v hospodě neseděj nějakej tajnej, kterej má v povinnostech hlásit KRITu každou rebelii, či jen její nevyřčené myšlenky proti c.k. mocnářství.
No řeknou pánové, klidně ať mě zavřou do arestu. Jak by se jim líbil J.A.K na té bílé, vápnem pačokované stěně tady vedle výčepu? Musej uznat, že to je nápad, který jich teď napad. Vždyť už naši obrozenci říkali a psali, že prej byl tím Učitelem národů a renesanční člověk. Již on prosazoval povinnou školní docházku, ale s právem a povinností se učit a ne jen do nich chodit a český jazyk učit se rozvíjet a ne prosazovati jazyků cizích.
Vždyť se podívaj jen po Praze, co jest tady všude cizích nápisů, že ani místní člověk neví, zda je doma, nebo v tý daleký cizině.
Jakoby jim českej jazyk smrděl, a co naši obroditelé pro jeho znovunarození vytrpěti museli, ba přímo v žalářích a vyhnanství strádati. Stydět by se měli všichni ti cizáci, co na Čechy si jen hrají, řekl Švejk nejen pod vlivem smíchovského a kontušovky, ale i oprávněnejch emocí až si připadal jako K.H.B. I v hospodě musí bejt člověk opatrnej, jinotajnej.
Mají pravdu pane Švejk. Všecko začíná tím školstvím. Všichni chtěj bejt študovaný, státem zaměstnaný, každej má na chytrost štempl, ale řemesla, na ty zapomínaj. Ale přijde opět doba, kdy bude řemeslo míti zlaté dno. Študovanej, neštudovanej, pořád platí zlaté české ručičky, ne c.k. Nikdá jsem neslyšel, zlatá česká huba. Tou se uživěj leda v parlamentu. Ale tam nemůžou bej každej, ukončil své filosofování fiakrista, čili drožkař Vondra.
Však říkám pánové, ujal se slova opět Švejk, když se opět napil svého smíchovského. Vše musí bejt vyvážené, vše musí mít tu rovnováhu, jinak by se všichni motali po ulici jako ti podnapilci. Jednou šel takhle pan Fialka, jest to vážený občan z Vinohrad, kde má rodový vinohrad a asi moc koštoval, neboť když jsem jich viděl jak mašíroval po ulici zleva do prava, tak jsem jim říkal, že taky ztratili tu rovnováhu. Proto jest tak důležitá v celým životě. No představěj si, že by chodili pořád celej život nakloněnej.
I když lepčí nakloněnej podnapilej, než před vrchností předkloněnej.
A proč tedy pane Švejk c.k. mocnářství potlačuje to naše české školství, zeptal se penzionovaný setník Pávek z Libně. Věděj pánové, studentstvo, ale i c.k i erár si musí uvědomiti, že vzdělání má základ ve slově dělání. A dělání seděním ve škampě nezískáš. Apropos je třeba pochopiti vzdělání, chytrost a moudrost. Viděj v tom pánové rozdíl? To se jednou Sokratovo žák vypravil do Delfské věštírny, optat se laskavě místní věštkyně, zda je někdo na širém světě, a ten jejich svět byl tehdá menčí než dnes, to dá rozum, moudřejší než sám Sokrates.
A nebyla ta věštkyně, jak říkají pane Švejk náhodou ta cigánka ze Žižkova, ta co hádá z ruky za kopu vajec? Ta jest taky vyhlášená po celý Praze. V podhradí i nadhradí, dokonce i v Suchý Lózy, odkud za ní všeci lózi, konstatoval starý Gazda, majitel tří záhumenků a dvou vyhublých koz nic netušíc, kam se jeho potomek jednoho dne v Praze vyšplhaj.
To maj pánové mylnou informaci, ta věštkyně opravdu nebyla na Žižkově, ale v Delfách. Věděj, to jest v Řecku, kolébce demokracie. Dodnes tam ta věštírna jest zachována. Pro budoucnost. Ale žádná kolébka nevydrží věčně, řekl prorocky Švejk. No a když se vrátím k věci, tak ta ctěná paní věštkyně řekla.
Nikdo není moudřejší. Ani pán, ani kmán, ani, a teď potichounku vyslovil, Císař pán.
Pánové u stolu oněmněli úžasem nad moudrostí věštkyně z Delf. Tu by asi netrumfla ani naše žižkovská cigánka, řekl bývalý setník Pávek.
To jest jednoduchý pánové. Žádná vrchnost, ani c. k. mocnářství nepotřebuje vzdělanej lid, páč by mohl bejt jednou vzdělanější než vrchnost samotná a prokoukla by ty jejich kejkle mejkle. To dá rozum pánové. To věděli už staří Římané a tedy tudíž a tak nabídli lidu, neboli populus, chléb a hry místo vzdělanosti.
Však i Athéňané popravili toho jejich Sokrata, neb se báli jeho vzdělanosti, čímž mohl kazit vzdělaností mládež. A vzpomenou si, jak dopadl J.A.K.
A to se trestá. A teď jsem jim vysvětlil jak je to s c. k. školstvím.
P.S: Nebo je to platné stále?
Z jinotajných myšlenek Švejka Josefa sepsal: Chalupský Pavel
