Pane Švejk, oni pořád ležej a čtou ty jejich noviny, aby z toho nedej Pán Bůh jednou nezblbli. Říkala paní správcová, že jeden podnájemník to pořád čet a nakonec skončil v blázinci. Paní Mullerová, tady čtu…
že naše nějaká elita rozhodla...
Elita, elita. Jestli se oni v těch novinách nepletou a nemysleli jelita. Oni i v těch novinách se můžou plést pane Švejk. To mají pravdu paní Mullerová. Takhle jednou napsali, že se jednomu nóbl pánovi, byl to lékárník od Modrého slona, ztratil pudl. No vidíte paní Mullerová, zaprvé to nebyl pudl, ale pinčl, a nebyl ztracenej, ale ukradenej. A jak to vědí pane Švejk, otázala se paní Mullerová.
Vím, že vím, protože ho jeden štamgast přivedl do hospody U Kalicha a nabízel ho za dva rumy. A co jste udělal pane Švejk. Nu co, dostal místo dvou rumů dvě žižkovský facky a bylo hotovo. Já jim dám krást pejsky. To se musí dělat jinak paní Mullerová. Krást, to tedy ne. Na to se musí jít s fištrónem.
A co je ten fištrón pane Švejk. To je jednoduchý paní Mullerová. To musíte udělat tak, aby na to majitel, nebo prostý lid nepřišel. Vymyslíte si nějakou záminku, nebo hezky česky tunel, nebo odklon, pěkně to zdůvodníte, zabalíte do hezkého papíru a je to. Majitel i ten prostý lid to zbaští a pejsek je Váš.
Copak krást, to není žádné umění, ale něco vymyslet, aby tomu majitel, nebo lid uvěřil, jó, to dá práci. Ale výsledek stojí za to.
A co to je ta elita. Co jsou jelita víme pane Švejk, ale elita? To vůbec neznám, a to jsem se ptala i paní správcový a ta ví, co se kde šustne. A taky neví. To je dneska doba pane Švejk, samý učený slova. Jak se v tom má prostý člověk, prostá ženská ze Žižkova vyznat.
A o to právě de paní Mullerová. To je právě to umění, to je ten fištrón. Udělat krásný obal, zabalit do něho balast, pronýst ňáký vznešený slova o vlasti a národu a jde to samo. To je umění těch elit.
Elita neelita, já mám rači ta jelita pane Švejk. Klid paní Mullerová, vono je to v podstatě to samý.
Vše co jest napsáno je fikce. Ale kdo ví?
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
