Co je to vlastně urozenost.

Urozený člověk. Asi nám přijde na mysl, že se musí jednat o člověka tzv. urozeného rodu, tedy stavu ne prostého, ale vyššího, nejméně šlechtického, ještě lépe královského. Ano, u těchto rodů to lze očekávat, ale…  

to nestačí. Je nutné mít rovněž vlastnosti dobrého rodu.

Pozná se urozený člověk jen podle svého rodu, společenské třídy, dnes bychom řekli společenského statusu, tedy VIP? Je to automatické?

Není. Ve své podstatě jde o mravní urozenost a ta se neodvozuje od vyššího rodu, původu.

Proto usuzuji, že urozeným člověkem může být kdokoliv z nás. Nezáleží na výši původu, společenském statusu, na žebříčku VIP na stránkách bulváru. 

To vše je klam urozenosti.

Záleží totiž jen a jen, na tom, zda má uvedený člověk urozené myšlenky. Myšlenky hodné urozenosti. Urozený člověk totiž nežije na útraty dobra. ON koná dobro. Co to vlastně ta urozenost je? Je to ...

Mravnost. 

Mravnost není marnost. Mravnost je cesta dobra. Je to životní filozofie. Cesta jak žít podle nepsaných, ale základních lidských pravidel. Jak žít v harmonii, a harmonizovat svůj život ve vztahu ke svému okolí. K lidem a přírodě.

Nejsem a nechci být mravokárcem. Snad to z mého zamyšlení neplyne. Ležím a sním, a  v blaženosti si představuji, jak krásný to je život na Zemi. Že je to utopie? Možná ano, možná ne. 

Ale je každopádně krásná, a je krásné obklopovat se krásnem. A proto tak činím.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel