Tam v podpalubí topič přikládá a na lodi je skvělá nálada. Na horní palubě se tančí, zpívá, hoduje, dokud jim orchestr k tomu všemu zahraje.
Civilizace na rozdíl od Titaniku odchází a přichází v delším časovém horizontu. Snad žádná známá civilizace neměla tak krátkého života, jako první plavba Titaniku. Takže zdánlivě nevidíme souvislost. Máme čas.
Co měly a mají civilizace s Titanikem společné? Všechny si myslely, že jsou věčné, nepotopitelné. A ejhle. Kde se vzaly, tu se vzaly a zmizely.
V čem tkvěla zkáza Titaniku? Nadřazenost a nabubřelost projektových inženýrů. Podcenění možných rizik a v případě nemyslitelné možnosti potopení, nedostatek záchranných člunů a nepřipravenost posádky na tuto možnost.
V čem tkví případná zkáza, či kolaps naší civilizace? Vidíte tu podobnost? Tu paralelu s bájným Titanikem? Nadřazenost a nabubřelost vůdců, politiků, nad přírodními a vesmírnými zákony je očividná. Podceňování rizik zvyšujících riziko kolapsu civilizace je očividná. Připravenost na možnost kolapsu? Stejná jako na Titaniku. Dostatek záchranných prostředků a připravenost společnosti jako celku? Jako na Titaniku.
Proč by mělo dojít ke kolapsu civilizace? Vzpomeňme si na hodiny dějepisu, kdy se civilizace žijící tisíce let př.n.l. nazývaly kulturou.
Proč?
Protože starodávné kultury byly zaměřeny na znalost a kultivaci Ducha a Duše. Novodobé civilizace, myšleno západní, se zaměřují jen na znalost a kultivaci fyzického pohodlí pomocí technologického rozvoje. Pohodlí konzumu. Zde není o duchovním rozvoji ani zmínka. Jsme jen civilizace. Vše je poměřováno růstem HDP a technologickým pokrokem, zajišťující nepotopitelnost naší civilizace.
Stejně smýšleli i projektanti Titaniku. Nebuďme jako ONI.
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
