Pro někoho okurková – novináře, pro nás občanstvo je v proudu sezona borůvek. Kdo z nás by si nedal borůvkový koláč, či knedlíky, nebo jen tak rovnou do pusy. Zkusme ale borůvky vnímat i trochu jinak. Jak?
Jako dary Matky Země. Jaké štěstí, že se člověk ještě nepokusil borůvky šlechtit, rozuměj degenerovat, či pěstovat ve velkém, ve sklenících, či chemicky ošetřovat v lesích.
Zůstaly nám ve své ryzí, čisté, přírodní podobě, uchráněny před lidským chtěním vše šlechtit kvůli větším výnosům, rozuměj ziskům. Už nám toho moc ryze přírodního nezůstalo.
Važme si tedy toho. Je to ryzí dar přírody. Bez chemie. Važme si lesů ve kterých rostou. Mám to štěstí, že za mojí zahradou rostou v lese borůvky i maliny, i ostružiny, i houby. Šel jsem na krátkou procházku do lesa a vracel jsem se ne s borůvkami, ale petkami, gumovými rukavicemi, krabičkami od cigaret, polystyrenovými obaly od obědů, plechovkami od nápojů.
Tohle v lese nevyrostlo. To tam přinesl člověk. Sběrač borůvek. Člověk myslící jen sám na sebe a na zisk z prodeje borůvek. Z prodeje Darů Země.
Nu což. Každý rok se to opakuje. Přijdou borůvkáři, ne všichni, a poděkují Matce Zemi za Dary tím, že po sobě nechají plastový nepořádek.
Nu což. Stále věřím, že i ONI jednou pochopí. Do té doby to budu po nich uklízet.
Z myšlenek a lesa sepsal: Chalupský Pavel
