Bezvědomí.

Určitě se shodneme na tom, že z lékařského hlediska se jedná o život ohrožující stav. Proto se učíme rozeznat příznaky a poskytovat první pomoc. V pořádku. A co když  slovo rozdělíme na...  

bez vědomí.

Je to stejně nebezpečný stav. Už ne z lékařského hlediska, ale z hlediska filozofického. Z hlediska kvality života. Jeho plnohodnoty. A teď si zkusme představit, že mnozí dokážeme prožít celý život ve stavu bez vědomí. 

Bez uvědomění si sami sebe. Vědomí souvisí s uvědoměním.  Bez uvědomění si své člověčí podstaty, svého základu, svého ukotvení. Bez uvědomění kdo jsem, jaká je moje cesta a úkol. Proč jsem z nicoty přišel sem do hmotného světa, i když jsem si vědom, že i tohle je úhel pohledu a jeho vnímání každého    z nás.

Těch vědomí, či uvědomění je celá řada. Stavu bez vědomí se ale nevěnuje patřičná pozornost. Nikdo nás na vědomý život, plně prožitý život, nepřipravil. Ani lékařské či filozofické fakulty.

Je na našem stavu vědomí, abychom se sami vlastním konáním, či naopak nekonáním nedostali do stavu bez vědomí.

V tomhle případě nám klasická rychlá lékařská pomoc nepomůže.
Je to prostě a jednoduše na nás. 

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel