Nebo pravého. Na mysli je samozřejmě partnerka, či partner. Jooo, to bude slávy, to bude radosti, to bude štěstí. Jak to ale udělat, jak to zařídit, aby mi do cesty přišel ten správný partner, či partnerka?
Moje životní zkušenost, a myslím, že platí obecně je taková, že jsem vždy v určité životní etapě měl samozřejmě tu partnerku, kterou jsem potřeboval. Životní scénář to zařídil tak, že s první partnerkou jsem naplnil moji ohromnou touhu mít vlastní dům. Měli jsme nakonec postupně tři.
Životní scénář mi dále přihrál do cesty druhou partnerku, se kterou došlo k mé změně vnímání života jako takového, ke změně hodnot. Cítím, že můj život je vnitřně mnohem kvalitnější.
Co bude dál? To opravdu nikdo z nás neví. Proto to neřeším. Učím se přijímat věci tak jak přichází na pořad dne. Učím se s radostí, s úsměvem a nadhledem, s Láskou a pokorou přijímat dary každého dne. Je to velká výzva a velmi silný signál, který každý den vysílám. Když mi přijde nějaká obtížnější zkouška, tak si svoji učební látku zopakuji a řeknu si. Nefňukej a přijímej. Jo, někdy je to fakt síla.
Není potřeba žehrat na partnera. Je třeba si uvědomit, že do naší životní cesty nepřišel náhodou. Přišel právě proto, abychom se mi sami něčemu naučili. My sami jsme si ho přivolali svým vědomím. I agresivní partner má ve vztahu sehrát určitou roli. Vím, že se to nelehce říká, ale je to tak. Má nás třeba naučit větší sebelásce, většímu sebe-vědomí a odvaze říci tak už dost. Znám několik takových žen.
Co z toho vyplývá? Pravého partnera máme vždy. Nemusíme ho hledat, vždy nám nějakým způsobem vstoupí do života. Proto každého vítejme a později neodsuzujme. Vždyť jsme ho sami chtěli a svým vědomím přivolali.
Z myšlenek a života sepsal: Chalupský Pavel
