Doufat je málo. Chci věřit. Tak jo, věřím tomu, ale dá to fušku, neboť to slovo si velice lehce bereme do úst. Je to slovo, které má při zevšednění ohromnou moc stát se skutečností.
Napsal si někdo na starý kůl, prostinký nápis válka je vůl.
Proč se nad tím zamýšlím? Slyšel jsem po hodně dlouhé době tuhle již legendární píseň v rádiu. Snad nikdy pravdivější slova nebyla napsána.
A co čert nechtěl, jak by řekla moje babička, stejný den jsem slyšel rozhovor jednoho velice známého novináře s předsedou ústavního soudu, při kterém se jej ptal na jeho názor na válku ne v Sýrii, ne v Afghánistánu, či jinde na světě, ale na válku našich státních zástupců s ministerstvem spravedlnosti ohledně nového zákona.
Válka u nás kam se podíváš. Válka má v současné době mnoho podob. Když politici rušili ÚOOZ, tak to zase byla válka policajtů. Neustále probíhá dezinformační válka, mediální válka…. A tak si na válku tak nějak zvykáme, až do té skutečné bez mrknutí oka přejdeme.
Proč v počítačových hrách suverénně vítězí válečná témata? V TV pořadech je každý den nějaký pořad o válce?
Proč jsme tou válkou natolik fascinováni, že ji běžně používáme ve veřejném prostoru? Jak můžeme býti fascinováni něčím co nikdo nechce? Ten kdo by ji chtěl je přece…
Zlo v jakékoliv podobě má právě při své fascinaci a inflaci tu ohromnou moc stát se skutečností, zhmotnit se. Stejně jako stokrát opakovaná lež, která se může stát pravdou.
A proto apeluji. Je přece plno jiných krásných slov….
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
