Pozorný návštěvník Budapešti nebo turista holdující nikotinu záhy zjistí zajímavou, pro kuřáky nemilou věc. V trafikách , barech a restauracích nelze koupit cigarety ani jiné tabákové výrobky. Jak je to možné ? Jak to ti obyvatelé Maďarska dělají že tak často a rádi kouří a cigarety nejsou k mání?
Odpověď není nijak složitá. Z otevřených zdrojů lze snadno zjistit, že maďarský parlament v roce 2012 schválil tabákový zákon který zakazuje kouření ve veřejných uzavřených prostorách a především zavádí státní monopol na povolování prodejen tabáku.
Proto nyní je možné tabákové výrobky nakoupit jen v tzv. národních prodejnách tabáku. Jsou to prodejny se zatemněnými výlohami s nápisy pouze v maďarštině. (Proto angličtinou vybavený turista má docela problém). Takovýchto prodejen je pouhých 5 200 z více jak 42 000 míst kde bylo možné v minulosti zakoupit tabák.
Státní licence jsou udělovány rovnoměrně po celé zemi tak, aby na každých 2000 obyvatel připadla jedna národní prodejna. Toto však vytváří velký problém především v malých sídlech kde není tabák ke koupení a v oblasti Balatonu kde se v sezóně počet obyvatel znásobí.
Je však tato regulace funkční? Z pohledu běžného turisty je možné říci že nikoli. Obyvatelé Budapešti kouří o sto šest a snad nejsilnější kuřáckou skupinou jsou dívky okolo 15 let.
Toto dle mého názoru fatální selhání regulace ukazuje kam vedou důsledky rozhodnutí státních orgánů které se lidem pletou do života a určují občanům co je pro ně dobré a co nikoli.
A ještě jeden zajímavý postřeh zachytí vnímavý turista v příšeří budapešťských podchodů. Nejrůznější existence tam prodávají cigarety z ruky do ruky a pečlivě se se ohlížejí zda je nesledují policejní orgány. (Černý obchod tabákem se trestá podle zákona pokutou až 50 mil. Kč).
Celá situace nápadně připomíná 80 – tá léta v ČSSR, kdy se z přítmí pasáží vynořovala individua a šeptala „ Bony chceš, bony?“.
