Již nějakou dobu si kladu otázku "Jakým způsobem by mohly mikro a malé firmy konkurovat velkým supermarketům?". Pro pořádek jde o firmy do 49 zaměstnanců.
Způsobů jak by mohly mikro a malé podniky konkurovat těm větším se jistě najde více, dnes se budu zabývat zejména družstevním podnikáním. Je smutné, že družstevnictví získalo kvůli komunismu špatnou pověst, jde totiž o velice zajímavou formu podnikání a to obzvláště v době, kdy by malí podnikatelé neměli zapomínat, že musí občas do houfu, aby přežili (a tvořili další hodnoty). Fungování družstev v ČR upravuje zákon 90/2012 Sb. Zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) konkrétně § 552 - § 773.
Je bezesporu skutečností, že podnikatelské subjekty můžeme, mimo zákonného dělení (např. NACE), rozdělit také podle toho jak vytvářejí přidanou hodnotu. Profesor Milan Zelený je ve svém článku Integrated Knowledge Management (integrovaný znalostní management), který je volně dostupný na jeho webových stránkách, rozděluje na business a enterpreneurship, které se liší právě způsobem jímž vytvářejí přidanou hodnotu. Já se zaměřím zejména na enterpreneurship.
Nedávno jsem četl článek o fungování jistého systému na internetu sdružujícím knihkupce a v tom mi svitlo, možná by nebylo špatné vytvořit systém, který bude šetřit lidem čas. Výhodou maloobchodníků v rámci jednoho města je jedna, už jsou díky konkurenci rozmístěni téměř tím nejefektivnějším způsobem.
Jenže čím mohou maloobchody konkurovat supermarketům? Co přináší další přidanou hodnotu tak, aby ji supermarkety nabídnout nemohly? A jaká služba by mohla působit tak, že v Naší ultrarychlé době šetří to nejcennější, tedy čas?
Co mne na daném systému knihkupců tolik inspirovalo? Jelikož sdružuje malé knihkupce a nabízí jím přístup do společného internetového obchodu, tak mají zákazníci možnost nalézt různé knihy, o které mainstreamová knihkupectví nejeví zájem a lidé tak mohou ušetřit čas, který by jinak věnovali hledání. Jak ale aplikovat podobný princip např. do prodeje potravin? Tady jde hlavně o sdružování do větších celků.
Jak už jsme uvedli na začátku, tak největší výhodou maloobchodníků je jejich relativně efektivní rozmístění. Jak by se Vám líbilo udělat si na internetu např. nákupní seznam základních potravin, který si doplníte čistě jen o pár drobností, které zrovna chcete? V čem by to byla výhoda? Představte si, že přijdete do obchodu a tam na Vás už čeká přichystaná nákupní taška s velkým nákupem. Stání ve frontě v supermarketu odpadá, objíždění celého supermarketu vozíkem taktéž odpadá, zboží máte pečlivě uložené v tašce tak, aby nebylo poškozeno až přijdete domů, neprojíždíte zbytečně žádný benzín/naftu navíc, potkáte při vyzvedávání zboží svého prodavače, kterého budete osobně znát, podpoříte tím lokální ekonomiku a Vaše peníze budou dělat to co mají, budou co nejdéle obíhat ve Vašem regionu, a to vše za zlomek času, který byste věnovali nakupování v supermarketu a v místě bydliště. Má osobní zkušenost je, že nakupování v supermarketu trvá cca hodinu bez započtení dopravy tam a zpět, ve srovnání s tímto odhaduji úsporu času stráveného čistě nakupováním na minimálně 40 minut, nutno podotknout, že pocházím z města střední velikosti, a že čas věnovaný nákupu je silně individuální.
Jak by to mohlo a mělo fungovat? Přijdete na webové stránky, kde se zaregistrujete/přihlásíte, např. prostřednictvím facebooku, navolíte si potraviny, které běžně kupujete (takový ten zlatý základ), dodáte to na co máte zrovna chuť, objednáte si čas, kdy chcete nákup vyzvednout, zaplatíte buď hned přes účet nebo osobně na pokladně a odnášíte si nákup domů. Při tom všem si samozřejmě můžete dokoupit to na co jste zapomněli. A to se nebavím o internetu věcí, který se již pomalu rozjíždí. Lednička Vám sama dá vědět co Vám doma chybí a co je třeba dokoupit, vy jen stisknete pár tlačítek, aby jste za nákup zaplatili a vyzvedáváte si ho v obchodě cestou z práce. Samozřejmě můžete svůj nákup a obsah požadovaného zboží v ledničce libovolně měnit na základě Vámi preferovaných chutí.
Proč právě družstvo? Je nutno podotknout, že ve chvíli, kdy by tento způsob nakupování přinesl malým podnikatelům úspěch v podobě vyšší poptávky, mají zároveň prostor ke snižování cen. Ano, pro personál prodejny to znamená více práce, jenže více práce by mohlo přinést lépe placená pracovní místa a třeba i více pracovních míst. Mohlo by to přinést peníze na další rozvoj podnikání i do jiných oblastí. Potencionálně by mohlo malým podnikatelům pomoci i město například zvýhodněným pronájmem skladovacích ploch na kraji města, které by družstvo využívalo společně. Tím, že přinesete zákazníkovi více přidané hodnoty je i Vaše služba hodnotnější.
Co to vyžaduje ze strany družstevníků? Základní sortiment v prodejnách by měl být velice podobný, byl by zde však zároveň prostor pro odchylky v rámci družstva samotného. Samotný koncept je využitelný nejen v oblasti potravinářství, jen je potřeba uvažovat nad jeho přizpůsobením s ohledem na potřeby zákazníka. Je třeba mít na zřeteli, že nejcennějším kapitálem nás všech je čas, tedy i zákazníka, a za jakékoliv prostoje se mu omluvit. Vraťme do naších obchodů Baťovské heslo "Náš zákazník, náš pán."
Závěrem zmínka o konkurenčních službách. Že nabízejí super a hypermarkety dovoz zboží až domů? Ano, nabízejí, ale kolik to stojí a kde jsou schopné tuto službu poskytovat tak, aby se jim to vyplatilo? Není přeci jen pravda, že bychom vytvořili pro zákazníka více přidané hodnoty právě výše zmíněným způsobem? Bude-li v diskusi pod článkem zájem o pokračování úvahy, rád se v průběhu července budu tomuto tématu věnovat dále.
