Právě probíhající soudní proces a verdikt v případu pana Janouška mě přiměl k zamyšlení na téma uvozené nadpisem.
V dávných dobách byla spravedlnost a řád věcí denního života určován vůlí panovníka a několika málo kodexy, jako byl např. Chamurapiho zákoník či desatero přikázání. Židé k tomu ještě měli knihu Přikázání, která přešla do Bible – Starého zákona. Proti dnešní houštině zákonů, nařízení a přikázání to bylo přehledné a krátké. A hlavní úlohu při hájení spravedlnosti měl soudce, který měl hledat spravedlnost podobně jako ji našel král Šalamoun při rozepři dvou žen o dítě.
Symbolem soudcovství byla a je žena se zavázanýma očima a váhou. To mělo symbolizovat nestrannost a spravedlnost. Bohužel má oči zavázané stále, což nakonec zřejmě vedlo od nestrannosti ke slepotě. Proto také dnes už nehledá spravedlnost, ale právo. Rozsudky jsou „po právu“ a stávají se pravomocnými. Výstupem je trest, který by měl mít v prvé řadě nápravný a odstrašující charakter. Bohužel je to nejčastěji vězení, kde se většinou delikvent ještě zdokonalí v tom co zatím neumí a nezná, takže efekt je spíše škodlivý.
V případu pana Janouška jde zatím o nepravomocný rozsudek 3 roky odnětí svobody. Dá se očekávat, že za dobré chování to bude reálných 1,5 roku. Výsměch spravedlnosti za pokus o vraždu či úmyslné těžké ublížení na zdraví, navíc pod vlivem alkoholu či drog. Navíc v situaci, kdy normální smrtelník by za podobný přestupek měl již odkroucen nejméně jeden rok z desetiletého trestu. Současný stav a verdikt soudu ještě pozvedne sebevědomí pana Janouška jak to nakonec vše dobře zašulil. Normální občan si musí zoufat co všechno je možné či naopak nemožné. Ještě větší absurdita se odehrává v případu „Open Card“, kdy původce celé machinace – Pavel Bém – je pouze svědkem v soudním procesu s těmi, kteří z pozice své funkce musí dodržet smlouvy nastavené Bémem a jeho kumpány.
Současná právní praxe dovoluje právníkům využít každé prkotiny. Např. v názvu firmy chybí tečka, která s podstatou problému nemá jakoukoli vnitřní spojitost a to jim umožní zvrátit či znemožnit nalezení spravedlnosti. Je to ale podle litery zákona. Hledat ducha zákona dnes je téměř nemravné. A jsou za to také všichni výborně placeni, ale hledaný efekt omezení nepravostí se jaksi nedostavuje. Pokud by to tak mělo zůstat i nadále, navrhuji úpravu se stejným efektem, ale za podstatně menší náklady. Za měsíční plat jednoho soudce lze koupit několik počítačů, za roční plat jednoho soudce lze nechat vypracovat software, do kterého by se za pár korun naťukala data vztahující se k problému a během několika vteřin by byl rozsudek i vytištěn a mailem i rozeslán do schránek příjemců. To bychom ušetřili soudců, to by náš rozpočet pookřál.
Transformace spravedlnosti na právo má ale mnohem hlubší a negativnější dopad. Platí totiž, že kdo má moc, má právo, což jak víme není spravedlnost. Je přitom jedno, zda je ta moc generována množstvím peněz a styky jako v případě Janouška, nebo brutální silou politické moci a armády v případě Putina. Janouškova cesta je generována americkým přístupem a nepřiměřeným vlivem přeplacených advokátů a právníků, kdy se spravedlnost utopí v bezbřehém množství paragrafů a oslepení mnoha vlivných třpytem zlata. Je na ní také podstatně menší počet obětí na životech. Druhá cesta je cesta diktátorů a uzurpátorů moci. Jednak je tam jak ten třpyt zlata, vidina postupu či jistota dosaženého postu u těch co případně rozhodují, jednak je tam brutální moc podložená tanky a bombami, tajnou policií a diverzními skupinami opřená o bezskurpulentnost panovníka či oligarchy. V tomto případě aktér počítá se strachem nejen vnitřních oponentů, nýbrž i se strachem a předpodělaností vnějších oponentů. To nám kdysi demonstrovali Daladier s Chamberlinem proti Hitlerovi, dnes se to opakuje v přístupu EU a Ameriky k Putinovi, případně většiny světa k tibetskému problému s Čínou. Stejně tak jako kdysi se nechtěla Amerika postavit hned a přímo Hitlerovi a přesto byla do války vtažena s tragickými důsledky, tak i dnes chce Amerika zůstat stranou a fungovat jen jako jakýsi bubák v zákulisí. A bojím se, že jí to přijde draho. A mezitím Putin postupně získává stále výhodnější pozice a bude stále obtížnější ho zastavit. Žádné právo ukrajinského lidu, žádné právo lidí na život v míru. Právo mají silní. A spravedlnost???
