Od původní rukodělné práce nebo práce posílené silou zvířat, někdy větru a vody se člověk dopracoval k masivnímu využívání energií všeho druhu a od nich přes různé stroje až k regulátorům, automatům a robotům. Důsledek toho je, že se podstatnou měrou zvýšila produktivita práce a roste také životní úroveň. Tak jak se žije dnes se nedá srovnat s úrovní na začátku minulého století, které je opět nesrovnatelné s dobou o sto let dříve.
Čím hlouběji do minulosti, tím dále jsme od stavu „nasycenosti“. Dnes však se společnost blíží k hranici nasycenosti materiálními statky, takže růst poptávky se zastavil. Proto, aby se nemusela omezit výroba a tím i zisky, je třeba poptávku zvyšovat uměle a to reklamou všeho druhu. A neexistuje zákon, který by vás ochránil před reklamou, která vám vleze všude – do televize, rádia, sportovních utkání, filmů, … Neexistuje žádná intimní oblast, do které by se nevnucovala.
Aby se dalo konkurovat, tj. alespoň přežít na takto vypjaté scéně, je třeba vyrábět co nejlaciněji. Jedna cesta je přesunout výrobu tam, kde je laciná pracovní síla, ale to nepůjde stále, protože i v Číně se již dělníci dožadují vyšších mezd. Druhá cesta je zbavit se člověka ve výrobě úplně a nahradit ho automatem, robotem či regulátorem. To však vede k nárůstu počtu nezaměstnaných, protože při nasycenosti trhu se nové výroby a tím i pracovní místa hledají velmi obtížně. Navíc všechny nové výroby jsou také automatizované a tak nárůst pracovních míst je minimální. Další negativní efekt nárůstu nezaměstnaných je pokles nákupní síly a tedy další pokles odbytu, který ani zdaleka nestačí vyrovnat nárůst bohatství a větší poptávka těch, kteří na tom vydělávají.
Existuje však cesta, jak situaci trochu modulovat. Mohl by to být zákon o zdanění automatů a jiných technických „udělátek“ (viz www.podnety.cz číslo podnětu 20120206164355), které budou mít za následek propuštění pracovníka. Po jeho propuštění by se musela dál platit sociální a zdravotní daň, protože propuštěný a tedy nezaměstnaný již na tyto daně nebude moci přispívat, ale stát mu bude vyplácet podporu a i pojišťovny za něj budou hradit zdravotní náklady. A kde na to mají brát, že? Zaměstnavateli by pak zbyl profit neplacení mzdy a odměn, které „udělátkem“ uspoří.
Představte si, že se během historicky krátké doby zautomatizuje kde co – poslední zpráva z tisku je, že České dráhy velkou část pokladníků nahradí automaty na výdej jízdenek. Ušetří několik set miliónů ročně a propustí asi celkem 300 zaměstnanců. A tak to půjde dál. Za čas bude třeba opět zvýšit věk do důchodu, aby těch posledních pár nezbytně zaměstnaných mohlo krmit nenasytnou státní pokladnu a tedy i ty nezaměstnané. A nedej Bože, kdyby se podařilo zautomatizovat všecko.
Jediné automaty, na kterých bychom mohli opravdu, ale opravdu hodně ušetřit a propuštěných by nebylo až zase tak moc, by mohly být „soudní“ automaty, které by vynášely rozsudky místo soudců, neboť ti stejně rozhodují podle litery zákona a ne podle ducha zákona a to zvládne počítač levou zadní a podstatně rychleji. Šetření a potřebné vstupní informace stejně nezískávají soudci. Nedávno o tom byla zajímavá televizní debata s námětem spravedlnost nebo právo. Bohužel vyhrálo to právo a spravedlnost opět oslepla.
