Ač se zdá, že velikost čísla je absolutní, i tady platí teorie relativity, zvláště v ekonomice.
Kdysi (ještě před sametovou revolucí) pro mne byl milion korun naprosto nepředstavitelný obnos, který byl zároveň provázen nulovou pravděpodobností, že bych se k němu mohl nějakým přijatelným způsobem dostat (nekradu!). Když jsem si představil, že bych vůbec, ale vůbec nic ze svého platu neutratil (byl jsem vysokoškolský učitel), tak mi vyšlo, že bych ho měl za 46,25 let. To mi přišlo trochu mimo. Tak jsem to pustil z hlavy. Po revoluci se s miliony roztrhl pytel. Začalo se to hemžit miliony, jak v tabulkách nejbohatších ve světě i u nás, tak s miliony na půjčkách, posléze i zpronevěr a loupeží. Taky mně se trochu zvedl příjem. A dnes se se svým důchodem při nulové spotřebě dostanu k milionu také dříve – již za skoro 7 let. Kdybych začal od narození, mohl jsem jich už mít, že?
No jo, ale co je to dnes milion. Místo milionu dnes již figurují miliardy a probleskují biliony. Pro mnohé těžko představitelná čísla. Ale abychom si to přiblížili zkusme to se státním rozpočtem. Dnes se ví, že státní dluh je zatím 1 178 000 000 000 Kč tj. jeden bilion stosedmdesát miliard Kč. A stále nejsme schopni snížit roční schodek rozpočtu alespoň pod 50 miliard Kč. Nakonec taky proč. Pořád by dluh rostl. Představme si dnes nepředstavitelné – že se nám podaří mít trvale rozpočet s přebytkem 1 miliardy. A to by byla „Havaj“, že? Ministr Janota by se nafoukl jako páv a měl by proč. Pak bychom současný dluh mohli začít splácet a za pouhých jeden tisíc stosedmdesát let bychom ho měli splacený. A to není započítána splátka dluhu! Na druhou stranu, kdyby stát přestal (jak jsem uvažoval o sobě) vydávat peníze a měl nulové vydání (no jo, ale jak udržet příjem, že), tak by se z toho za dva roky vyhrabal s rezervou.
Jak je toto všechno možné a kdy to začalo? Přišlo to nenápadně. Místo hospodaření se začalo myslet ekonomicky a ekonomie se stala hlavním námětem debat, tahanic stran i pořadů v televizi. Hospodáře nahradil ekonom. Národní hospodářství již dlouho nemá ve svém čele hospodáře, ale ekonomy.
„Věda“, které se říká ekonomie, byla vytvořena člověkem na míru neregulovaných a nedobrých sobeckých „potřeb“ člověka. Je to vlastně „věda“, která optimalizuje hrabivost a chamtivost. Dobrý hospodář pracoval vždy s vizí udržitelnosti a výnosů, které mají dlouhodobý charakter. Ekonom pracuje s maximalizací zisků v co nejkratším čase. Jediný přírodní zákon, který je v ekonomii zahrnut, je princip zpětné vazby a to ne díky konstruktérům pravidel ekonomie, ale díky obecným zákonům přírody, kde každý živý (tzn. rozvíjející se) organizmus je tomuto působení automaticky podroben. Ekonomové dokonce přišli na to, že použití kladné zpětné vazby urychluje a zesiluje efekty, tak ho zapojili do svých plánů mj. jako požadavek každoročního kladného přírůstku národního důchodu.
V ekonomii se toky informací mění na toky peněz. Vzhledem k tomu, že ve vyspělé společnosti vznikají organizované spolky na optimalizaci těchto toků (banky, hospodářská sdružení, atd., ale i mafie a jiná zločinná uskupení), nemají všichni lidé stejný přístup k informacím a tudíž nakonec i k penězům. Myslíte si, že jsme schopni si odepřít 10 až 15% své úrovně, abychom přestali padat tak rychle? Já myslím, že ano. A myslíte si, že to jsme také ochotni udělat? Když se podívám na politické kolbiště, tak vidím, že bohužel ne.
Provedl jsem opravu - zmotal jsem roky s měsíci - omlouvám se
