Je zajímavé se podívat na volební sliby kandidátů za poslance do EU. Větší část slibuje věci, které jsou vnitřní záležitostí naší republiky a s prací v EU nemají vůbec, ale vůbec nic společného. Spoléhají na naivnost nebo chtivost svých voličů dosáhnout na věci mimo jejich kompetenci. Je to nízké se spoléhat na naivnost, neinformovanost či falešnou vypočítavost svých voličů i když velmi dobře vědí, že to bude jinak. Je také nesmysl volit takové, kteří chtějí EU rozložit či zrušit. Volme tedy takové, kteří mohou přinést něco nejen nám, ale EU jako celku, protože když bude EU silná a schopná odolávat vnějším negativním vlivům, bude to mít také pozitivní dopad na náš život.
Protože tlak Ruska na návrat jejich vlivu, včetně ovládání satelitů, které přímo, či nepřímo mělo pod svým „protektorátem“, je patrný, je třeba se tohoto chování obávat a to raději více, než méně. Tím se totiž nedá nic zkazit. to, že věci na první pohled nemusí vypadat kriticky, nic neznamená. Rusko vždy hrálo o několik tahů dopředu. ten, který má toto vše přečtené na vlastní kůži, je Jaromír Štětina. Jeho zkušenosti Evropa potřebuje, protože „západ“ je se svoji demokracií naivní a postrádá ty bolestivé zkušenosti, které máme z části my po roce 1968 a především Pan Štětina, který se stal Rusku štětinou v p….i protože z pod pokličky přinášel reportáže o tom jak to doopravdy je a stal se tak nepohodlným, že byl jako novinář vyhoštěn.
Jediné nad čím váhám je, že se může stát natolik nepřijatelný pro ruského medvěda, že by ho to mohl stát i život. Oni se před ničím nezastaví, viz osud novinářky Politkovské. On to ví a je ochoten to riskovat. Ale byl bych nerad, kdybych se s ním již na tomto světě nemohl potkat.
