Je odpískáno, zápas byl ukončen

  V sobotu skončil pohárový zápas první ligy s ligou druhou. Roli rozhodčího tentokrát převzali fanoušci. Zvítězil účastník druhé ligy, který měl fanoušky, kterým šlo pouze o vítězství, bez ohledu na fair play. Fanoušky, kteří nad každým faulem jásali. V tomto zápase bohužel chyběl rozhodčí, který by měl právo za fauly vylučovat. 

Když už jsme u sportovního úhlu vidění musíme konstatovat, že se vlastně jednalo o jakýsi prapodivný spletenec dvou stylů či sportovních odvětví. Na jedné straně amerického fotbalu (brutálnější forma rugby) s klasickým fotbalem na straně druhé. Někomu to mohlo připadat také jako zápas, kde na jedné straně platila pravidla thai boxu a na straně druhé pravidla řeckořímského zápasu. I při něm chyběl nestranný rozhodčí, protože pravidlo, že za cílený úder pod pás či nepovolené podtržení nohou, se omluvím a tím to smažu, silně vybočuje z pravidel fair play a připomíná jezuitské „účel světí prostředky.

Tento zápas nám odpověděl na dvě otázky. První otázka zněla: Kdo a jaký bude ON. ON je Miloš Zeman. A jaký je, se teprve ukáže. Prognostici ale podle předvedeného způsobu boje a týmu trenérů a asistentů, vyslovují obavy z budoucnosti. Nám nezbývá než se modlit a věřit, že se často věci jeví hůře, než to nakonec doopravdy dopadne.

Druhá otázka je: Kdo jsme MY a jací jsme. Odpovědi se dobereme snadno podle způsobu fandění. Dav se přidal k faulování a nekritickému fandění. Přidal se k ubližování a masové psychóze tak, jako se za odsunu Němců přidal k mlácení a vraždění i nevinných lidí jenom proto, aby nevzniklo podezření, že fandí Němcům. Oddělit zrno od plev je obtížné i pro Popelku, natož od rozvášněného davu. To, že něco přes polovinu národa upřednostňuje nefér hru je smutné zjištění. To, že jich zase moc přes polovinu nebylo je zjištění nadějné. Měli jsme šanci být nestranní rozhodčí. V tom jsme historicky selhali.

Předpokládám, že tento národ projde ještě jednou zkouškou. Budou to okamžiky, kdy ta „větší polovina“ bude zjišťovat na reálných výstupech skutečný stav věcí. A pak bude na nich, aby si vzali poučení jak postupovat příště a hlavně jak vychovávat své děti. Pravda totiž vyjde najevo i když pro mnohé pozdě. A naše děti by měli být lepší, než jsme my. To je jediná záruka toho, že se pak můžeme mít lépe všichni a ne jen vyvolení.

Měla by konečně skončit doba, kdy jsme si všichni rovní ale někteří rovnější, bez ohledu na to, zda je zrovna módní barva hnědá, rudá, černá, oranžová, modrá či nějaká jiná.

Miloši, máš šanci usvědčit tu menší polovinu národa z toho, že se v Tobě mýlili. A tato část národa by Ti za to byla vděčná. Je to šance historická a nedá se okecat bonmoty, neboť již v Bibli se píše: Podle činů poznáte je.