Jsou čtyři největší katastrofické události v životě našeho národa: Bílá hora v r. 1620, Gottwaldův puč v roce 1948, Husákova normalizace po r. 1968 a Klausova amnestie v r. 2013. Tyto všechny události mají jedno společné – rozvrací ducha národa a uvrhají ho do bezmoci a beznaděje a to je to nejhorší, co se národu může stát.
Bojoval jsem s vnitřním rozporem: reagovat na poslední události kolem amnestií a nebo zhnusen nad bezmocí s tím něco udělat zalézt někam do kouta a tam si tiše zoufat, kam až to může dojít. Nakonec jsem se rozhodl reagovat po Klausově „obhajobě“ amnestie. Byli jsme svědky nebývalého výronu sebelítosti (jak se stal cílem útoku a chtějí mu ublížit) a egoismu s arogancí (jak se ho všichni bojí) v přímém přenosu. Vedle toho si dovolil udělat z 80% národa blbce, kteří podlehli zmanipulovaným médiím a nepochopili jeho osvícené snahy ulevit přetíženému vězenství a ublíženým vězňům. To, že amnestovaní mohou jako nevinní dostat od státu náhrady za utrpěné křivdy je jenom bonbónek na dortu upečeném hradními kuchtíky. Práva poškozených pošlapala hradní klika doporučením, že poškození se mohou dovolat práva v civilním soudním procesu aniž by uvedla, kdo že jim ty zvýšené náklady uhradí.
Akt amnestie je pravomoc prezidenta a vychází z předpokladu, že hlava státu je morální a nedeprivovaná osoba. To, že má prezident právo udělit amnesii neznamená, že má právo poškodit národ. A to se právě stalo. Právníci mají nyní o práci postaráno a budou řešit zda má v tomto případě větší váhu litera zákona nad duchem zákona.
Samostatnou kapitolou jeho obhajoby je pak pochvala těch, kteří se ho zastávají a slib, že jim to nezapomene. Tím jasně naznačil, že se jim to vyplatí. I když výše odměny nebyla stanovena, považuji to za akt korupce v přímém přenosu.
Klausova obhajoba amnestie potvrzuje domněnku, že amnestie byl akt uvážený, s plným vědomím všech důsledků. V opačném případě by totiž měla zaznít omluva a lítost, že se stala chyba v rozsahu, a že důsledky nebyly plně domyšleny. Chyba, která by se sice stát neměla, ale podle Murphyho zákonů: když se něco stát může, tak se to také nakonec přihodí. A tak by si zachoval tvář čestného člověka. Potvrzení toho, že krást se vyplácí a to jak v malém, tak i ve velkém vede k takovému poklesu právní jistoty slušných občanů, že opět někteří uvažují o emigraci.
Jak již jsem konstatoval výše, akt této amnestie byl vykonán s plným vědomím všech důsledků a proto by se měl stát podnětem žaloby za vlastizradu. Tím totiž rozvracečská úloha pana Ing. Václava Klause vrcholí. Z obhajovacího vystoupení Klause je snad jen jedna věta pravdivá a to, že se jeho nepřátelé bojí, co ještě natropí. Do března toho může stihnout jistě dost a i potom může napáchat dost škod i když už síly prezidentského postu bude konečně zbaven.
