- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Máme moc a jsme bezmocníJaroslav Koráb
Dnes, kdy Václav Havel zemřel, říkal jsem si, při známé polarizaci anonymních hrdinů z internetových diskuzí, copak asi napíší tajemné nicky, které by se veřejně styděly vystoupit.
A nemýlil jsem se. Nenávist, špína, jedovaté sliny, duševní odpad, který tak dobře znám a pro který jsem svého času zrušil diskuze. A nyní jsou tu znovu. Hnůj všech hnojů. Vylitá žluč.
Myslím že když zemřel člověk, musí normální člověk sklapnout a věnovat tichou vzpomínku. A je vedlejší, jestli zemřelého měl či neměl rád. Na hodnocení jeho kroků bude času dost. Teď je čas na pietu.
Pane Václave Havle. Ač jsem názorově zcela jinde než jste byl Vy, je mi trochu smutno. Zejména když vidím to nedůstojné křepčení davu ve stylu "kdo nepláče není Čech". Vůbec se mi to mediální šílenství nelíbí a je to bezohledné vůči pozůstalým i vůči Vaší duši.
Myslím, že naše politická scéna bude bez Vás neúplná.
A na ty debilní diskutéry platí hezká báseň Pepy Fouska:
Pradávná zbraň, co vztahy bortí,
pomluva zlobou vyvřelá.
V hubě, kde jazyk závist kroutí,
tam všechna láska vymřela.
Mlčení, cesta bez návratu,
jen bosky šlapeš na střepy,
jdeš sám a víru poztrácenou
už ani Pán Bůh neslepí.
Pane Václave Havle, R.I.P.
Další články autora |
AURES Holdings a.s.
Jihomoravský kraj
nabízený plat:
120 - 120 Kč