Tak nějak se to psávalo do posudků. Kdepak jsou ty časy. Dneska si oblíbenost v kolektivu píšeme sami, bez kádrováků. I když mnozí diskutéři v internetových diskuzích - viz tento blog - se komančským kádrovákům směle vyrovnají.
Náš QueenPavouk Ale věta z nadpisu se plně hodí na nového příslušníka naší rodiny, který se dá nazvat chlupatým člověkem. Už bude mít skoro tři měsíce. Měsíc je u nás. Zdomácněl od prvního dne. Jako člověk, jehož rukama prošli už čtyři boxeři a který jeden čas dělal i figuranta, mohu směle prohlásit, že se náš Queen jeví jako pes velmi perspektivní. Na jedné straně připomíná pytel rozsypaných kuliček, na druhé straně se dokáže na příslušný pokyn patřičně umravnit. Ale zpět k tomu kolektivu. Naše potápěčská parta se čas od času sejde v hospůdce. Dáme tatarák, pivko či vínko, podle gusta, zhodnotíme poslední výjezd, vyměníme si cédéčka s fotkama a naplánujeme čas a místo další destinace. Tentokrát jsme zvolili den představení Beaujolais Nouveau. Náš Queen, bonu nemaje, musel s námi poprvé mezi lidi. Byl božský. Vzorně seděl dvě hodiny na lavici, pozoroval okolí, nechal se "muckat" od přítomných dam ( jak já mu záviděl) a hlavně, dožadoval se mámina piva(i když Birella, protiže řídila). Zkrátka - zapadl do kolektivu. Po příchodu domů jako správný návštěvník hospody padl za vlast.
