Kdo to tady říkal fuj? Pozor, přátelé, žádný fuj. Zažil jsem na jedné z našich potápěčských expedic jednu večeři o níž by byl hřích se zde nezmínit. Učiním tak i přes to, že si asi nadosmrti znepřátelím nejednoho Zeleného politika. Až dočtete a doprohlédnete až na konec, pochopíte.
PochoutkaPavouk
Šéf zájezdu řečený Banán jakož i turistický průvodce, kterého nám dodala cestovka, mezi jinými pozoruhodnostmi uvedla, že místní specialitou je netopýří polévka. Říkali jsme si (podotýkám, že jenom dobrodruhové), to musíme zkusit. Tak jsme se doptali, byli jsme nasměrováni na poměrně zastrčený lokál a poručili si. Po téměř hodině čekání (řeknu Vám je to luxus si moci hodinu posedět v hospodě) to vypuklo. Přinesli nám jakousi poměrně hlubokou misku, v níž v čirém vývaru trůnilo něco, na co manželka reagovala slovy : proboha ať to odnesou nebo se pozvracím. Ve skutečnosti použila jadrnější výraz pro popsanou činnost, které někteří říkají chlapské uplivnutí. Výrazy tváří všech přítomných naznačovaly podobnou touhu. Hovor na chvíli uvízl. I já mlčky koukal, na to co na mně koukalo a cenilo zuby z mísy. Po chvíli si někteří dodali odvahu a zkusili trochu, na špičku lžíce, polévky. A světe div se, leták z cestovky nelhal. Bylo to dost dobře dobrý. Podíval jsem se na svoji nic neříkající ženu. Ač na začátku vyjadřovala chutě nevečeřet (spíš antivečeřet) , zjistil jsem, že už ze zvířátka stáhla chlupatou kůžičku z hrudi a nezpůsobně prstíky - viz foto , obírala masíčko se slovy : vždyť je to jako holoubátko. Také šéf výpravy řečený Banán co to spískal mlaskal až se mu dělaly boule za ušima. Tak jsme chudáky kaloně, což je místní poměrně velký netopýr jak vidět spořádali. A olízli se. Ještě že kolega Richard provedl pitvu žaludku v němž nalezl jakési brouky až na konec.
Jako hlavní chod podávaný krab mangrovový, ač velká mňamka, nestal se hlavním tématem následujících rozhovorů.
Zeleným ochráncům netopýrů se omlouvám. Inu - jiný kraj - jiný mrav.
