Jedním z největších paradoxů je, že štěstí nám přinášejí zejména věci, které jsou riskantní, mnohdy nepříjemné či nevhodné a dokonce i hříšné.
Dnes existuje obor, který se zabývá lidským štěstím a možnostmi, jak ho dosáhnout. Proč? Pocit spokojenosti je pro nás totiž důležitější než cokoliv jiného.
Proč být šťastný?
Poslední studie dokládají, že štěstí je nejen příjemné, ale i prospěšné. Ten, kdo je šťastný, má silnější imunitní systém, více vydělává, má více přátel, funkční rodinu a je kreativnější.
Pocit štěstí ovlivňuje mnoho faktorů – od genetických předpokladů, přes životní očekávání, hodnoty, ideály, schopnost vyrovnat se s tím, co nemůžete změnit.
Překvapivé je, že nejvíce štěstí a nejcennější zkušenosti a zážitky nám přivádí chování, které v nás vyvolává nejistotu, ba dokonce i pocit viny.
Co dělají šťastní lidé jinak?
Šťastní lidí intuitivně rozumí principu, že k pocitu dlouhodobého štěstí nestačí dělat jen to, co je těší. Prožívání štěstí je podmíněno i zakoušením neznámých a nepředvídatelných situací. Chápou, že prvotní počáteční neklid a ohrožení k životu a spokojenosti patří.
Jsou srozumění s tím, že být zranitelný, zažívat nepohodlí, čelit jistým nejednoduchým momentům, je správné. A je to jediná cesta, jak být silnější, bohatší, odolnější a hlavně šťastnější.
Štěstěna bývá slepá
Říká se, že láska bývá slepá. Zamilovaní proplouvají životem, aniž by se trápili. Jsou méně skeptičtí a také se snadněji nechají ošálit. Stejně tak mají šťastní lidé jsou emocionálně imunní v okamžicích, kdy se ostatní nechávají strhnout smrští negativních pocitů a detailů.
Šťastní lidé mají tendenci negativní aspekty ignorovat, případně si je vysvětlit s pozitivním zabarvením. Například místo toho, aby se člověk užíral myšlenkou, proč ho kolega zpochybňuje, si řekne: „On mě jen tak škádlí.“
Abyste byli šťastní, nesmíte podléhat nezdravému perfekcionismu, měli byste ležérně přistupovat k hodnocení, známkování, docházce. Šťastlivci přirozeně vědí, že ustavičný perfekcionismus paralyzuje, stejně jako snaha být s každým zadobře.
Odepřu si to, protože se mám rád
Šťastní lidé si uvědomují, že odpírání si okamžitého potěšení je cesta, jak se dobrat dlouhodobé spokojenosti. Proto se aktivně zaobírají svojí budoucností, mají prostě vždy jednou nohou našlápnuto dopředu. To jim umožňuje rychleji se vyrovnat s každodenními nepříjemnostmi.
Štěstí se určitě nedobereme honičkou za štěstím. To je jeden z důvodů, proč já osobně nemám rád pozitivní myšlení a situaci, kdy lidé za každou cenu chtějí být šťastní, a proto potlačují nepříjemné emoce. O to více totiž potom trpí. Život je barevná mozaika. Smutek, ztráta, bolest i smůla do něj prostě patří.
Albert Schweitzer, nositel Nobelovy ceny, prohlásil: “Štěstí není nic víc než železné zdraví a špatná paměť.”
