Přežila jsem útok zkušebních kabinek!!!

Dnes jsem se vyspinkala do růžova a vstala s úsměvem na tváři, jelikož mě nebudil budík a věděla jsem, že mě čeká báječný den s mojí nejlepší kamarádkou Mony alias „zhrzenou milenkou“ (pro doplnění, já jsem „stará panna“). S Mony se už známe od doby, co jsem se nastěhovala do Prahy, prožily jsme spolu neskutečně zábavné i bolestné věci. Jsme si, jak to u nejlepších kamarádek bývá oporou a domnívám se, že bychom tvořily dokonalý pár, protože se skvěle doplňujeme, je nám spolu dobře, vždy se výborně bavíme, dokážeme debatovat o všem nebo jen tak mlčet a rády spolu trávíme čas a přitom se nijak neomezujeme. O našem vztahu hovořit nechci, to by asi vydalo na román, jen jsem Vám chtěla nastínit, jak moc jsem se těšila.

Nalíčila jsem si jako vždy řasy, použila tužku, balzámem přejela rty, vlasy jsem si sepnula skřipcem, hezky se oblékla (samozřejmě teple, pohodlně a nezapomněla jsem ani na košilku) a vyrazila na Václavák. Jako vždy jsme se přivítaly slovy „nazdárek ženo“ a objaly se. Zamířily jsme směrem Národní třída, kde se skýtá naše oblíbená restaurace, vyprávěly si , když v tom jsme zaregistrovaly to množství krámků, které nás upozorňovaly na obrovské slevy.  Sice jsem měla neskonalou chuť na lososa a výborné latté, ale neodolala jsem a spolu s Mony vstoupila do prvního z nich.  Hold jsme jenom ženský a nákupy milujeme, i když peněz nemáme asi jako většina národa na rozdávání.

I přes tu strašlivou zimu jsem měla dobrou náladu, připadala si hezky a bavila se nad šílenou módou, která zde byla. Ano patřím mezi dívky, které razí teorii, že v jednoduchosti je krása a tudíž módním výstřelkům zrovna neholduji. Avšak i v tomto krámku jsem objevila zajímavé tričko a obyčejnou sukni v mé velikosti, což bývá ve slevách celkem nadlidský výkon. Zamířila jsem do zkušební kabinky, kde jsem ze sebe shodila těch několik vrstev oblečení, když v tom jsem pohlédla do zrcadla a najednou má dobrá nálada zcela vyprchala. To, co jsem viděla v zrcadle, snad nejsem já? Tak takhle mě vidí svět? Ta zombie, na kterou nevěřícně a tupě zírám, jsem vážně já! Boha jeho!!! To že jsem opravdu bílá, jak ředitel vápenky vím, ale že mi prosvítá, každá žilka jsem zjistila až nyní. A můj obličej, hrůza, kde se najednou vzaly ty pupínky, kruhy pod očima, jak to že mám začínající knírek, příšerně žluté zuby, co to mám za barvu vlasů a jak je možné, že moje obočí vypadá, že nezná pinzetu?

Najednou ke mně pronikla otázka „Tak co ženo, sluší, sluší?“ „Ne, vypadám strašně!“ Bez toho, že bych si něco zkusila, jsem se rychle zpátky nasoukala do všech těch vrstev oblečení a měla jsem sto chutí zamotat se do své šály jako mumie a nepozorovaně utéct kanály domu. U kabinky stála Mony s typickým znechuceným výrazem a praví: „Na koho to tady sakra šijou? Zase mi nic nesedělo! Přeci nečekají, že ženské s větší prdelí má v pase 60 centimetrů nebo že každá druhá měří 180!“ 

Měla jsem pocit, že na mě všichni koukají, cítila jsem se příšerně a tak jsem v mžiku vrátila oblečení zpátky, kam patřilo a opustila obchod.

Už se mi nikam nechtělo, měla jsem po náladě a cítila se jako ta nejošklivější ženská v zemi. Najednou se proti mně spikl celý vesmír a do cesty mi vstupovaly ženy jak vystřižené z časopisu. Zákon schválnosti je prostě prevít!  Zvolala jsem „Ženo moje jdeme na dvojku, asi mám depresy! Obočí mám jak Brežněv, kůži mrtvé nevěsty, cítím se pod psa a jestli uvidím ještě jednu slečnu dokonalý make-up, tak ji snad zabim na krev! “

Mony je naštěstí vtipná, pohotová, lehce vulgární a chytrá dívka, která dobře ví, že mé sebevědomí je nejistá záležitost.  „To světlo v kabinkách bylo na h…o! V takové záři by i Miss World vypadala jako kretén a to má desítky plastik!“  Trochu se mi ulevilo, že na tom nejsem tak hrozně, i když tu „zombici“ ze zrcadla mám stále před očima.

Daly jsme si večeři, skvěle se bavily a cestou domů mě napadla jediná otázka: „Kterej blb montoval v těch kabinkách světla?“  Najednou mi došlo, že v každé zkušební kabince nevypadám dobře, ale v této to byl extrém! Co je to za marketingový tah, aby si zákaznice přišly k kabinkách jako zombie? Nebo tenhle zombie problém v kabinkách mám jenom já?