Když se strašpytel dívá v noci a sám na horor...

Za hodně dlouhou dobu mě film vážně vyděsil natolik, že mě dohnal mě do situace, kdy jsem přemýšlela jak se bez úhony dostat z obýváku na záchod!

Jsem snad ten největší strašpytel na světě, ale i přesto jsem se opět dívala na horor. Za hodně dlouhou dobu mě film vážně vyděsil natolik, že mě dohnal do situace, kdy jsem přemýšlela jak se bez úhony dostat z obýváku na záchod! Ta vraždící japonská potvora byla schopná být úplně všude, dokonce lezla lidem pod peřinu a zabíjela je jejich vlastním strachem. Klasický model hororu, vraždící slečna byla násilně a v nenávisti zproštěna spolu se svým dítětem ze světa a jejich duchové zde bloudí, aby se pomstili.

Vážně jsem to chtěla vypnout, pokaždé když v hororu vystupují děti a nepřirozený pohyby jsem strachy bez sebe, což tu v nadmíře bylo. Jenže kdybych to vypla, tak bych se nedozvěděla, jak je na konci dostanou na onen svět. No a víte, jak to dopadlo? Návod na přežití mi nedali a ještě natočili druhý díl!!!

Po doběhnutí titulků jsem stále nehnutě seděla na gauči a ve chvíli, kdy se dvd vrátilo na začátek, kde se trhaně bestie objevuje a vydává ten šílený zvuk jsem sebrala zbytek odvahy a bleskurychle popadla ovladač a vypla. Jenomže jsem vypnula televizi a ne samotné dvd! Najednou jsem byla sama ve tmě a má představivost začala brát na obrátkách!!! Několik minut jsem si představovala, co bych dělala, kdybych ji uviděla, uslyšela anebo se mě z ničeho nic dotkla. Se mnou by holka neměla vůbec žádnou práci a kdyby měla v ruce injekční stříkačku, tak ji garantuji, že během vteřiny bych dostala infarkt.

Co ted? Světlo daleko a tak jsem opět zapnula televizi, do tmy se ozýval její pronikavý zvuk, pomalu jsem začínala kolabovat a ve chvíli, kdy naběhl obraz, jsem konečně uviděla ovladač od dvd. Rychle jsem dvd vypnula. Došlo mi, že si nutně musím pustit nějakou komedii nebo se nedožiju rána.

Jenže jsem se neodvážila pohnout. Co kdyby tam někde byla. Najednou začala volat příroda a já sama sebe začala přemlouvat, že to do rána vydržím. Nevyšlo to, tělo se odmítlo přizpůsobit momentální situaci. Bezdůvodně jsem popadla přítomného plyšáka, kterého jsem vší silou mačkala a udělala první krok směrem k vypínači. Když v tom jsem šlápla na kočku, která neskutečným způsobem zařvala a já spolu s ní. Když jsem se z toho šoku vzpamatovala, tak jsem děkovala bohu, že mám tak silné svěrače a kočce patřičně vynadala.

Dostala jsem se ke světlu, rozsvítila a viděla jsem tolik různých stínů, slyšela jsem divný zvuky, že jsem opět zkoprněla strachy, v duchu jsem se připravovala na svůj konec a očima jsem těkala po místnosti hledajíc tu potvoru. Když v tom jsem si uvědomila, že ten prapodivný zvuk vydává lednice a můj zakrslý králík, který jistě pro své pobavení začal škrábat po kleci a funět. Dodala jsem si odvahy a vkročila do temné kuchyně, kde jsem po slepu a s nohama křížem objevila další vypínač.

Byla jsem na sebe pyšná, už chyběla jen chodba a jsem na vytouženém místě. V duchu jsem si opakovala, že jsem velká holka a že to vydržím! Věděla jsem, že musím jednat rychle a tak jsem sevřela ještě pevněji plyšáka a soustředila se na jasný cíl, když v tom se mi něco otřelo o nohy!  S bojovým pokřikem jsem vběhla na chodbu, v mžiku rozsvítila a sprintem jsem se vydala ke dveřím do koupelny. Zvládla jsem to, adrenalin mi začal klesat a srdce se mi pomalu začalo zpomalovat z tepu vyděšeného zajíce. Když v tom mi došlo, že ta mrcha lezla i z vody, takže, co když na mě čeká v záchodě?  Nedalo se nic dělat, když tak ji v zápalu boje počůrám hlavu!

 Zjistila jsem, že musím absolvovat cestu zpět a všude zase zhasnout, což nebylo v mých silách. Nedalo se dělat nic, hold zůstane celou noc rozsvíceno a mě bude čekat vysoký účet za elektřinu. Na chodbě jsem potkala tu mrchu kočku, chytla ji a nesla ji před sebou jako nedobrovolnou obět vraždící bestii. Kočka i já jsme bez úhony přistoupili k dvd, opatrně vyndaly ten film a pustily slunce, seno.

Doufala jsem, že Keliška se Škopkovou můj strach zaženou, ale nic. Nemohla jsem se ani přikrýt peřinou, protože by tam mohla být, takže jsem shlédla všechny tři díly slunce, seno ztuhlá uprostřed letiště, tak aby ani z jedné strany mě nemohla překvapit a jelikož jsem plyšáka nechala v koupelně, tak jsem u sebe nedobrovolně držela přítomnou kočku.  Když začalo svítat, můj strach mizel a já postupně usínala.

Chtěla jsem si přísahat, že si už žádný horor nepustím, ale to bych nevěděla, jak přežít, když bych se do podobný situace dostala. Takže postačil slib, že už se na horor nebudu dívat v noci a hlavně sama! V naprosté většině stačí, když skvěle a hodně křičíte, máte dokonalý make-up, jste lehce zraněná, ale se silnou vůlí přežít, běžíte vždy z domu pryč a ne někam nahoru do vyšších pater, musíte mít výstřih nebo roztrhané tričko. U duchů musíte zjistit, proč vlastně vraždí a sjednat nápravu, většinou stačí ho důstojně pohřbít a důležité na konec – zoombie musíte ustřelit hlavu!

Jsem sice děsný posera, ale mám silně vyvinutý pud sebezáchovy a to podstatný naučený mám, tak snad než příjde ten den D budu mít čas strávit hodinu v koupelně, abych se upravila, ještě někde sehnat nějakou bambitku a naučit se střílet. Upřímně doufám, že se mi to vyhne!