Černý déšť

Párkrát jsem se snažila napsat báseň, vím, že nikdy nebudu poetičkou v pravém slova smyslu, avšak mě jejich tvorba baví a snad proto bych Vám ráda jeden z mých pokusů představila.

Dnes si nasadím plynovou masku,
jen tak schovám smutnou tvář,
křehké tělo uložím pod deku,
kam nepronikne sluneční zář!
Dekadentně zachraňujíc bledou duši,
když černý déšť se na ní snáší.
Šedivé oči civí na nataženou kuši
jejíž šíp se nezastavitelně blíží
Snad se ho snažíš zastavit
dokud sevřenými ústy křičím
pokus se nás prosím zachránit 
než hrot učiní nás ničím...