Při beztarostném otevírání víka, kdosi zvolá „zavři“! Krve by se ve mně nedořezal! Co teď? Šok, který jsem právě prožívala mě přimrazil v neobvyklé pozici.
Patřím k těm lidem, kteří se snaží ulehčit přírodě aspoň tím, že třídím odpad. Pravidelně v neděli vezmu svůj speciální koš a vyrazím s pocitem důležitosti k blízkým barevným popelnicím.
Tento víkend jsem z důvodu paralizující bolesti zubů nedokázala vykonat žádnou domácí práci a tak po návratu z pracovního dne jsem se rozhodla dohonit vše, co se dá. Pustila si staré hity, v úctě k sousedům a k sobě samé si je raději nezpívám, neboť to je věc, kterou skutečně neovládám. Stáhnu žaluzie, abych se ujistila, že mé taneční, uklízecí kreace budou tajemstvím jen mého bytu a králíka Boba. Garsonka po hodině aktivnějšího úklidu opět vypadá jako příbytek slečny. Ted už jen dojít s košem a mám padla. Hurááá!
Popadnu koš, venku je již tma a já se kochám pohledem na padající listí. Vysypu plasty, vyhodím sklo a vrhám se k papíru. Při beztarostném otevírání víka, kdosi zvolá „zavři“! Krve by se ve mně nedořezal! Co teď? Šok, který jsem právě prožívala mě přimrazil v neobvyklé pozici. Připadalo mi, že jsem přikovaná na místě hodiny, i když se jednalo jen o několik vteřin. A opět to známé „zavři“! Bezmyšlenkovitě a s kapkou statečnosti jsem se podívala dovnitř modré popelnice. Ležela tam skutečně osoba čpící alkoholem a nedefinovatelným zápachem, který by nikdo v popelnici na papír nečekal. Ve své slušnosti jsem chtěla ze sebe vyhrknout aspoň "dobrý večer". Zatím jsem se jen zmohla na prolížení té podivně ležící osobu a stále jsem držela v ruce papírovou tašku, která měla směřovat dovnitř. Co s tím? Z mé úvahy mě opět vyrvalo „nečum a zavři sakra“! (to sakra bylo o dost vulgárnější)
Jak to se mnou mluví, pomyslela jsem si! V jistém návalu vzteku jsem hodila plnou tašku papíru dovnitř, zaklopila během desetiny vteřiny víko a dala se na zběsilý úprk! Slova, která se linula z popelnice se nedají prezentovat! Za dveřmi jsem se opravdu rozesmála nad svým hloupým činem, což kráter po zubu vážně nepotěšilo.
Teď v bezpečí domova si říkám, zda jej mám litovat. Vždyt je to hrozné, spát v popelnici...vlastně být na ulici...Kolikrát jsem už slyšela, jak takového nebožáka slisovalo popelářské auto, neboť ze spánku s litry krabicového vína pod kůží Vás jen tak něco neprobudí. Hrozivá představa! Mám to někomu nahlásit anebo jej nechat lhostejně jeho osudu?
