35 a pořád u maminky!

Dnes se mi moje kolegyně na obědě svěřila s pikantní a zcela soukromou partnerskou prohrou. Nejdříve bych Vám ji ráda představila rychlým a stručným popiskem -  Pavla, 33let, silnější postavy, jedináček, žijící sama v malém bytě, přecitlivělá a její biologické hodiny  již netikají, ale přímo hlasitě bijí  jak Orloj na „Staromáku“.

Již dva roky chodí s velmi pohledným, statným mužem středního věku, který má jednu obrovskou chybu jak bylo dnes na obědě zveřejněno a tou je, že od svého narození do současnosti žije se svojí matkou a odmítá se odstěhovat!  Mám dojem, že jsem musela vypadat  velice komicky, když mi byla sdělena tato pikantérie, jelikož první věc, která mě napadla a odpusťte mi ten výraz -„šukat v dětským pokojíčku je perverzní“!!! Tuto informaci jsem však Pavle říct nemohla a proto jsem se ji s vážnou tváří, i když v duchu jsem brečela smíchy, zeptala zda se již s Tomem na toto téma bavily a co ji řekl. A teď pozor! Jemu to prostě takhle vyhovuje, nechce nic měnit, ale rád by někdy v budoucnu založil rodinu.

 Napadla mě jediná otázka, proč ne? Podívejme se do svého okolí a určitě najdeme muže i ženy, které se odmítají osamostatnit a žijí pod jednou střechou s rodiči, i přesto, že plnoletost slavily ještě za Havla a v nejbližším baru utrácejí svoji těžce vydělanou mzdu, o rodičích mluví jako o prudérních důchodcích a přitom mají na sobě oblečení, které jim maminka vyprala a vyžehlila. Možná někteří asi tak 1% z nich mají důležité důvody, proč jsou stále u rodičů. U zbylých 99% mě napadá jediná otázka - Chápe to někdo?

Asi ano, jde totiž o pohodlí a i z ekonomického směru jde o výborný tah, neplatíte nájem, inkaso Vás nezajímá, najíst dostanete, o oblečení se také někdo postará a za tento kompletní servis sice něco málo zaplatíte a v neděli, když zrovna nemáte kocovinu vyluxujete, aby se neřeklo, že nepomáháte. Užívají si víc než my, kteří se bezmocně dívají každý měsíc, jak jim výplatu zmenšují trvalé příkazy na našich účtech, do chvíle než mají chuť dostat se svému protějšku do kalhot. My máme jasno, kam půjdeme, když si budeme chtít užít svých pár minut slastného opojení, kdež to oni jdou do pokojíčku, auta či parku nebo v lepším případě právě zmiňovaný protějšek má své soukromé hnízdečko, které si vybudoval.

Boha jeho, nedokážu si představit, že bych v tom nejlepším slyšela svého taťku, jak se v noci nenápadně dobývá do lednice, aby dojedl kuře, které zbylo z výtečného rodinného oběda! Lžu, dokážu si to představit a dneska mě to bude ve snu, který mi zpestří Richard Hammond, děsit, ale naštěstí se mi to nemůže stát, protože žiju se svým rádoby zakrslým králíkem Bobem a Richard bohužel ani neví, že existuji, což je možná dobře, protože o něm můžu dál v klidu s obrovskou kapkou idealizace snít.

Odběhla jsem od tématu, prostě a jednoduše holky, ženy celého světa ruce pryč od chlapů, co se odmítají vzdát svého pohodlného života u rodičů, nechtějí být zodpovědní, dospělí, i když s duší věčného dítěte a hlavně nedopusťte, abyste jednou nebyli těmi rodiči.

To samé jsem řekla i své kolegyni: „On se nikdy svého pohodlí nevzdá a pokud ano, tak ty se staneš jeho novou matkou – vařit, prát, žehlit, nakupovat, platit hypotéku, elektřinu, plyn, vodu…starání se o potomstvo atd“.  „S pořádným chlapem budeš tyhle všechny věci dělat taky, ale on ti bude oporou, bude ti pomáhat a hlavně na všechno budete dva“. „S tímhle Tomášem budeš utahaná jako kotě, za čas se mu přestaneš líbit a nakonec si najde jinou, avšak to nejhorší bude, že i tvoje vlastní děti budou po taťkovi plakat, protože on byl na rozdíl od tebe v pohodě ty hysterko“! Ano tatík je zábavný kamarád a flegmatik, který má jen pár denních úkolů a když vynecháme věci denní potřeby, tak vlastně vstane na povel budíku, jde do práce, tam stráví pár hodin, cestou z práce se staví na jedno malý, protože má přeci nárok si odpočinout a prohodit pár slov s chlapama a nakonec jej doma čeká věčně nespokojená, servaná ošklivka Katka, kompletní servis a když se zadaří, tak si i vrzne.

Vím, že přeháním a nadsazuji, ale podobný obrázek má určitě pár rodin či párů, které znáte a minimálně jeden z členů je nešťastný a zoufalý. Takhle to přece nemá být! Nesmíme mít růžový brýle, buďme reální, hold nebude každý den jako z pohádky, ale stačí, když budeme v pohodě a vedle sebe budeme mít někoho, kdo za námi stojí, rozumíme si, má nás rád a mi jeho.

Podle mého by každý měl žít aspoň chvíli žít sám, poznat sám sebe, aby věděl, co od života chce a co chce od svého protějšku. Doufám, že Pavla přestane Tomáše přemlouvat ke společnému soužití, protože by ublížila jen sama sobě, možná i jemu. „Raději ho holka profackuj, ať se probudí z té diskotéky v které žije, aby jednou nezjistil, že je na parketě sám a nikdo už se nechce k němu připojit. Promluvte si v klidu u dobrý večeře bez výčitek, nátlaku, kritiky a podobných nesmyslů. Dej mu čas, aby veškeré informace zpracoval a mohl se rozhodnout, co vlastně chce a ty poznáš, zda ti stojí za to, aby si mu dala klíče od svého domova, který by se stal Vaším. Takhle to totiž nemá valnou budoucnost. Na co chce čekat? Jste spolu dva roky a celkem Vám to funguje, je už potřeba přestoupit na další level.“ Ve výrazu její tváře jsem vyděla upřímnou radost z toho, že u mě našla pochopení a sama jsem zvědavá jak to ještě dopadne. I když upřímně já bych s ní tak nedokázala bydlet, ale na druhou stranu já s ní taky nechodím, pouze jako singl žena se snažím radit, což je tak trochu komický.

Kroutím však hlavou údivem nad tím, že nejenom na velikosti, ale i věku nezáleží, můžete potkat dvaadvacetiletýho kluka, který je prostě, no jak to říct, prostě „hotovej“ anebo potkáte pětatřicetiletýho chlapa, který by si mohl potřást rukou s kdejakým pubertálním výrostkem.

 A z toho všeho plyne moje nové ponaučení – nesuď knihu podle stáří autora, ale autora samotného.