Nic o současné politice. Nadpis je zvolen schválně, aby připoutal kremloboty, frustráty a přiznivce chemtrails a jiných spikleneckých zhůvěřilostí. ''K čemu je svoboda, ne li k tomu, aby ses angažoval'' Jean Paul Sartre
Karel Paták se narodil v pondělí 14. září 1970, ve dvě hodiny a třicet minut v berounské porodnici tamního OÚNZ. Při jeho příchodu na svět údajně na obloze zahřmělo, na operačním sále se zastavily hodiny a porodní asistentce spadla náušnice do kbelíku s plodovou vodou prvorodičky.
Narodil se do doby nejtvrdší normalizace, kdy se slušní Češi opět probouzí a derou se přes osudy těch, kteří si naivně mysleli, že svoboda je termín slučitelný s vládou komunistů,zpátky nahoru do svých míst, do doby kdy se naší zemí prohánějí sovětské okupační tanky, motocykl Manet, nová Tatra 603 a Václav Neckář se z nedostatku základních léků, pokouší léčit lásku lékořicí...
Narodil se chudému, leč inteligentnímu a okolím váženému nástrojaři Václavu Patákovi, známému to potomku, před válkou do Loděnice přibyvšího rodu sudetských Němců, snad aby zde vytvořili tzv. pátou kolonu pro příjezd ''osvoboditelských'' německých armád :) (Princip platný dodneška- nedávno na Donbassu, v blízké budoucnosti třeba v Lotyšsku, či Moldávii).
Jako mladík, který měl německou matku pěkně po česku okusil užití kolektivní viny a místo na školy nuceně musel vychodit dělnické učiliště a ještě vojenskou službu musel absolvovat celou v útvaru beze zbraně.
Matkou Karla Patáka se v podstatě původně nechtíc, stala v době Irena Veselá, která však již v čase porodu byla regulérní paní Patákovou :). Ta byla dcerou populárního chrustenického horníka Jaroslava Veselého, kterému pro jeho veselou a družnou povahu, přezdívala celá obec a nejbližší okolí ''Spytihněv''. Traduje se, že svému jedinému synovi rozbil o hlavu půllitr, když mu před tím nebožák při hře v karty v opilosti řekl: ''jak to hraješ, vole''...
Když se Karel Paták narodil nebylo mu devět let, jako jednomu z hrdinů od Cimrmannů, ani nebyl nejchytřejší na světě jako Václav Klaus, ale měl rozštěp měkkého patra,takže mi nikdo, mimo rodičů až do pěti let , nerozuměl...Již v raném mládí proto prochází Paták, dnes již tolik populární, u na proruských serverech se shromažďujících osob, vysokou školou života, neb pro jeho mírnou nedůtklivost kvůli poruše řeči a rovněž i nepatrnou neposednost, ho fyzicky týrala prakticky celá ulice v níž tehdy bydlel a to včetně invalidních důchodců a členů SSM. O totéž se pokoušeli i přátelé z řad jeho vrstevníků, ale ti obvykle odcházeli od našeho malého génia, kterému se tehdy přezdívalo sladce ''psycho'', obvykle s pláčem a potrhaným oblečením z Jitony n.p.. Jeho pronásledování došlo až tak daleko, že byl nucen opustit socialistický kolektiv dětí a učitelek v chrustenické mateřské školce a požádat o azyl ve školce loděnické. Stalo se, tenkrát jsme ještě přijímali...Ovšem i tam byl za ''jiného'', což se tady už od dob II. republiky netrpí, protože ''co kdyby'' a byl nuceně dočasně internován v krčském diagnostickém ústavu. Tam však, protože opravdu odborníci, inkluze a začleňování, byl jeho pobyt v nejkratší možné době ukončen a poslán zpět do náruče socialistického školství s přípisem ''ať neblbnou''...
Po úspěšném absolvování Základní školy v Loděnici, (po výstupu z osmičky umíte hymnu SSSR, píseň Práce, Internacionálu a malou a velkou násobilku. Víte kdo byl Gottwald, Lenin, Nejedlý, Fučík a podobní zmetci. Jména Einstein, Churchill, Masaryk, nedejbůh Horáková, Vám neříkají nic. Platí často bohužel i dnes),se náš tehdy ještě nebloger dostal do puberty a žádná střední škola mu nebyla dost dobrá, aby jí dodělal :) Nakonec z donucení absolvoval ''lyceum'' v Berouně na Zavadilce, kde stačilo umět vyjmenovaná slova po ''ZET'', aspoň některá, o přestávce nevycházet na chodbu a nemít na botách napsáno Dubček, což se Patákovi po několika návštěvách ředitelny a nucené několikatýdenní ranní kontrole obuvi a oblečení, podařilo splnit...Nicméně ozdobou jeho tehdejších vysvědčení byly pravidelně snižované známky s chování a někdy i o dva stupně. Soudruh učitel Kovanda mu jednou na jeho kázeňský prohřešek zkusil vyhrožovat dvojkou s chování, načež mu tehdy Paták odvětil:''To byste byl hrozně hodnej, já mám totiž teď trojku''...
Ano, i přes nechuť ke studiu se podařilo rodičům a západním štvavým vysílačkám, naočkovat Patáka nenávistí k socialistickému zřízení a k lidem, kteří toto zřízení zřídili. Komunistům. Naštěstí jsme měli na berounském gymnáziu ( rovněž nedochodil), velmi dobrého člověka jako učitelku na češtinu a tak moje recenze libovolného literárního díla, kde jsem psal o Zbabělcích od Škvoreckého, prošla už v roce 1985 jako za výbornou...Lenka Benešová. Dodnes má můj respekt.
Přesto, že pobýval Paták na berounských středních školách jen několik málo let a to ještě většinou jen v nižších ročnících /vzdělání mám, jen muselo prostě počkat až všechno zažiju :) /, stal se velice populární postavičkou všech navštěvovaných ústavů a berounských restaurací nižších cenových skupin a bufetů...
V tomto období se především začínal formovat Patákův poměr k socialistickému zřízení a vládě nepracujících dělníků, neboť si začal uvědomovat nutnost faktu živit se rukama, protože jediná varianta jak z toho ven, vstup do KSČ, nebyla pro nikoho, kdo nechtěl žít vnitřní kolaborací a neustálým omlouváním si, proč je z něj taková svině...Pokoušel se změnit chod dějin, jednak pravidelnou docházkou na demonstrace proti těm, kteří zavřeli bratříčkovi vrátka, které obvykle pořádali vyobcovaní komunisté a několik bojovníků proti totalitnímu režimu, sdružené pod názvem Charta 77. Revolucionáře Miloše Zemana tam nikdy nepotkal.
Po absolvování pervních souloží, alkoholových delirií a vyléčení pohlavních chorob, proslul tehdy ve svém okolí jako fanatický příznivec pražského sportovního klubu Slavia Prha, dnes známého spíše pod přezdívkou CEFC China Vršovice a fluktuant, protože povolání měnil častěji než ponožky a to, bohužel pro jeho nohy, doslova.Jeho tehdejší vztah k práci a životu odráží Patákova básnická prvotina ''Tampony a lopaty''...
Po ''nečekaném'' obratu v politické orientaci země a mnoha jejích slušnoobyvatel, v roce 1989, složil Paták rozsáhlou epickou internacionálně báseň ''Kubánské pomeranče, ruská ropa, co bude dál, kurnik šopa'', aby následně v čase sebezpytování a dospívání, jeho literární pokusy umlkly a sám Paták se ztrácí ve víru života v postkomunistické konzumní společnosti. Zde by asi setrval až do těchto na pokémony a Syřany bohatých časů (první sbíráme, druhé stíráme), kdyby se odněkud nevynořil jezevec mávající v alkoholovém oparu Ruskou vlajkou a s ním hejno lidí, které už si nepřál nikdy vidět, slyšet a cítit.Slovy klasika ''tož osedlal''. A uvidíme.
Ale zadarmo jim to rozhodně tady zpátky dát nehodlá, to by se museli zabití piloti RAF v jáchymovských lágrech, upálení Janové a jejich kolegové, lidí stříleni zezadu hrdinou v uniformě na hranicích a třeba i pánové Wonka s Havlem, v hrobě otáčet.
Zpět k toku času: Po několika letech prožitých v opojení žen, alkoholu a svobody Patáka zpět na světlo ramp, přivedla věc neuvěřitelná: sport.
Jeho, v tu dobu už částečně invalidní otec, si koupil snad z nostalgie, jízdní kolo pochybné kvality, na kterém však, kvůli svému zdravotnímu stavu, až do dneška nejel...A kolo, milí přátelé, jak tam tak na dvoře vedle prasečího chlívku s nápisem ''Ferda'' stálo, bylo dnes už blogerem náhodně objeveno a učarovalo mu více než jinak tehdy preferované cannabis setý, zákožka svrabová a Staropramen. Po několika málo měsících Patákovi došlo, že nepotkává na cestách nikoho, kdo by ho předjížděl a po chvilce rozvahy vstoupil do týmu Sokol Králův Dvůr, kde se stal na několik málo let leaderem týmu a dokonce ''sem tam i něco skutečně vyhrál''...
Protože, být dobrý znamená hodně trénovat a tudíž nemít čas na víno, ženy, zpěv,. zdálo se géniovi, že tudy nemůže vést cesta jeho výjímečného života. Navíc početné kolektivy jeho kolegyň v práci, zdravotních sestřiček staly se pro něho významným lákadlem a řekněme si upřimně, že vyholené nohy do tříčtvrtin stehen a do černa opálené tělo, vyjma úplně bílých chodidel, dolní části rukou (rukavice) a celého mléčného trupu tehdy úplně cool nebyli...
Paták se stal normálním člověkem, typickým ''Půlnočním běžcem'', žil život jehož heslo si nikdy nedal nikam vytetovat ''Carpe diem'', případně ''Dolce vita''.
A tak by to asi zůstalo, kdy by mezi směnami na JIPu, kde se pohybuje tu jako zdravotní bratr, tu jako sanitář a někdy i jako uklízečka, jen občas podíval do novin, na zprávy a jinak byl dál vděčen rodičům za svůj život, kamarádům, že mu půjčovali angličáky, škole, že ho naučila přezouvat se a utírat tabuli a komunistům, že zbaběle zdrhli, hned jak ''se něco začlo'' dít a svobodu nám darovali zdarma, bez toho, abychom jim ''to'' museli vysvětlovat v rámci tezí třídního boje...Bo na nedemokrata demokratické principy neplatí, viz současnost, že...
Leč černí jezdci, Nazgúlové už opět vyjeli do kraje...
A tak je Paták tady. A bude i jinde, pokud to bude ''Ten, co nese prsten'' potřebovat. Je nevýznamným, ale oddaným sluhou svobody a demokracie.
''Štěstí spočívá ve svobodě a svoboda v odvaze''. Perikles
