Ahoj lidi,
Jsem normální kluk, je mi 22 let a chodím na vysokou školu. Mám holku, mám kamarády, chodíme do posilovny a na pivo. Občas zajdu na nějakou párty a dám si tam něco tvrdšího, myslím nějakou drogu. Asi nejsem moc svatej, občas se snažím věci vyřešit hrubou silou a to tak, že dát někomu přes hubu. Občas něco ukradnu, aby taky ne, kradou přeci všichni. Ale jsem pracant, práci neojebávám ani školu ne. Dalo by se říct, že nemám problém.
O duchovno nebo jak se tomu říká, jsem se nikdy nezajímal. Lidi, co chodí do kostela a tam se modlí, mi připadají jako blázni. Nemůžu poslouchat ty kecy, že Ježíš umřel za moje hříchy. To je na hlavu. Nebo že když v něj budu věřit, tak budu spasený. Raději jdeme s klukama na pivo nebo si zahrajeme fotbálek než se nechat oblbovat v kostele. Boha se spíš bojím. Bojím se toho, jestli něco takového je, že mě to jednou pěkně skřípne pod krkem. Ne, že bych něco udělal, ale podle toho, co jsem četl v bibli, mi připadá, že ten bůh je pomstychtivý a trestá lidi za hříchy. Copak je hřích souložit s holkou? A z Ježíše mám hrůzu. Když slyším to slovo, úplně mi přejede mráz po zádech.
Četl jsem knížku o Buddhovi, tam je to úplně jiný. Buddha nebyl spokojený se svým bohatým životem, viděl nemocného a mrtvého člověka a šel hledat, jestli je něco kromě utrpení a našel osvícení. Představuju si to jako stav, kdy je člověk šťastnej, nic ho netrápí a všemu rozumí.
Taky jsem četl knížku Život po životě, tam měli lidi různé zážitky, když umírali při různých nehodách, ale neumřeli úplně a zase se vrátili. Viděli světlo a mluvili s nějakou bytostí, nebo tak něco. Prý to tam bylo krásné a změnilo je to.
Proč to vlastně píšu? V Boha ani Ježíše nevěřím, spíš se jich bojím, a zároveň se bojím toho, že život, má nějaký další rozměr. Toho se vlastně nebojím, to by bylo fajn, kdyby byl život ještě lepší než ten, co žijeme. Ale bylo by blbý, kdybych žil ten svůj obyčejný život a ten lepší mi utekl. Nevím, jak z toho ven. Chodit do kostela s babičkami se mi hnusí. Buddha prý meditoval. To mám jako sedět na zadku a čekat, co bude? To se mi taky nelíbí.
Lidi, viděli jste někdo toho boha a víte, jak se k němu jde? Poraďte mi, jak se v tom mám vyznat. Nechci ale jenom tak něčemu uvěřit. Jestli ten bůh je, chci ho vidět.
Díky, Franta
(Františka jsem si vymyslel a nehledejte v tom nic autobiografického, ha ha ha. Co byste mu poradili? Jak poznat, jestli je bůh a jak najít smysl života?)
