Pavel Šporcl a jeho modré housle

O víkendu do našeho městečka zavítal pan Pavel Šporcl se svými modrými houslemi, pan Petr Jiříkovský, který s sebou klavír netahal a použil místní a pan Petr Šporcl, bratr Pavla, který si přivezl violoncello. Kdybych si neopsal z programu, jak se to píše, napsal bych vijolončelo.

Tolik lidí nepřišlo ani k volbám, kolik jich přišlo do kulturního domu. Přemýšlím, co je to za sílu, která přitáhne tři sta lidí (z pětitisícového města) na jedno místo. A to je slabý odvárek, slavné kapely anebo zpěváci přitáhnou na svůj koncert tisíce a desetitisíce lidí. Co je to za sílu, která přinutí člověka vyskočit z postele, nasoukat se do oblečení, koupit si lístek na vlak do cizího města nebo státu a jet na koncert svého oblíbence. Určitě v tom bude ten zákon přitažlivosti, jenže co se tu vlastně přitahuje k čemu?

Předpokládám, že mnoho lidí přitáhlo slovo Šporcl. Ale co to je, to slovo Šporcl? Co zhmotňuje a co ztělesňuje? Vždyť jsou to jenom písmena na papíru anebo krátký zvuk. Chcete mi říct, že slovo má sílu přitáhnout k sobě na jedno místo 300 lidí? Kde vzalo slovo Šporcl takovou sílu? Šporcl je jenom nálepka. Ale nálepka čeho?

První ingrediencí je sám Pavel Šporcl, nepochybně talentovaný hudebník. Protože hudebník je i jeho bratr, usuzuji, že hudbu mají v rodině, v krvi. To se tak někdo má. Přijde k tomu jako slepý k houslím. Když je někoho táta traktorista a máma prodavačka, a baví se doma o hnoji a o vratných lahvích, to se pak těžko dělá kariéra houslisty. Pavel se ocitl ve správný čas na správném místě a vybral si správné rodiče a správného bratra.

Druhou ingrediencí je repertoár. Dvořák, Beethoven a tak. Samé skvělé kousky. Kdyby hrál ovčáci čtveráci, asi by 300 lidí nepřitáhl, nebo přitáhl, ale jenom jednou. Přesto věřím, že s těmi ovčáky a čtveráky začínal, když mu byli čtyři roky.

Třetí ingredience jsou housle. Konkrétně modré housle, které vyrobil Jan Baptista Špidlen. Také má to vyrábění houslí v rodině. Kdyby byl jeho otec traktorista ... ale nebyl. Kus dřeva, několik drátků a co se z toho dá vykouzlit. Doslova vyhouslit.

Čtvrtá ingredience je šátek na hlavě. Nedělám si iluzi o tom, že šátek mu doporučili jeho image makeři, aby byl zajímavější a aby se odlišil. Ze začátku, teď už ho nepotřebuje. Šátek sám o sobě nestačí k tomu, aby se člověk stal slavným houslistou, ale když je jeden z několika nej…, tak ho vystrčí trošku dopředu.

Pátá ingredience je opakování. Aby to všechno fungovalo, musí to fungovat jako ozubené kolo, které se otáčí stokrát, tisíckrát, milionkrát. To kolo musí být přesně obrobené a namazané …

Ještě nám chybí nějaká složka?
Láska? Vášeň? Posedlost?

Posluchači. Bez posluchačů, diváků, čtenářů by byl umělec namydlený. Seděl by někde ve vaně a drhnul by si záda.

Bez posluchačů by fenomén Šporcl nevznikl. Fidlal by si někde na dvorku. Ale proč tam ty lidi choděj? Co jim chybí?

Myslím si, že někde v hloubce každého člověka je ukrytá touha po Dokonalosti a že hudba má tu sílu odemykat brány k Dokonalosti. Na viditelné smyslové úrovni je Pavel Šporcl skvělý hudebník, ale někde za ním, v nekonečnu je orchestr andělů, kteří do posluchačů tlačí božské vibrace. Hudba je jedním z kanálů k Dokonalosti. Je to šestý, nebo sedmý, osmý nebo kolikátý smysl člověka.

Řečeno brutálně a hmotně, Pavel a jeho housle je přijímač, Beethovenovy noty jsou komunikační protokol, ale to, co se do nás valí, pochází od Stvořitele, chcete-li od pána Boha. To je ta šestá ingredience. Amen.

Ještě chci napsat, že pan Šporcl na mne působil citlivě a lehce vtipně. („Jak jste se měli o přestávce?“ „My vám ještě přidáme, ale protože v této sestavě nic jiného neumíme, tak vám to zahrajeme ještě jednou.“ „Po koncertě bude autogramiáda, ale budu podepisovat jenom CDčka, která si koupíte.“)

A proč já, který si plete houslový klíč a brusle, nerozená pikolu od violy, a místo nota slyší bota, proč já jsem lezl na koncert Pavla Šporcla. Šel jsem se podívat na ty jeho modré housle. Četl jsem o nich na internetu a mám rád dřevo. Máte je na obrázku, omluvte prosím sníženou kvalitu, bylo tam šero … uším to nevadilo.

Ale stejně jsem se neubránil, aby do mne několik těch božských vibrací skočilo.