Schválně jsem do nadpisu dal otazník, protože je to otázka, se kterou se potkávám už několik let. Každý se tváří, že ví, jak vznikají peníze, ale zdá se mi, že málokdo to ví opravdu. Odpovědi různých lidí jsou různé. Všichni znají povídačky o tom, že vláda (centrální banka) roztočí tiskařské lisy a bankovky jen lítají.
Nejdřív jsem si myslel, že peníze vyjadřují pevnou hodnotu něčeho. Už jako malé dítě jsem si všiml, že v Československé socialistické republice bylo na bankovkách napsané, něco jako že jsou kryté zlatem a ostatními aktivy státní banky. Chápal jsem to tak, že za jednu stokorunu by mi někde v bance dali malinkatý kousíček toho zlata. Můj mozek to bral, připadalo mi to rozumné. Bankovka představuje kousek zlata anebo několik cihel z domu, co patří bance.
Postupem času ten nápis z bankovek zmizel. Zato jsem všude slyšel, že peníze vytváří centrální banka tak, že je tiskne. Že už nejsou kryté zlatem a že tím tisknutím hodně peněz vzniká inflace. První moje představa byla, že banka dává ty peníze státu (vládě) a ta je utrácí. Druhá představa byla, že to není tak jednoduché, že centrální banka spíš ty vytisknuté peníze půjčuje „normálním“ bankám, které je půjčují svým klientům. A taky by je mohla půjčovat státu (vládě). S touto přibližnou představou, aniž bych ji zkoumal nějak do hloubky, jsem vydržel žít dalších několik let.
Poslední představu o vzniku peněz jsem vyčetl v knize Peníze a měnová politika českého autora pana Josefa Jílka. Peníze vznikají v obchodních bankách a jim na roveň postavených institucích a to jako účetní peníze … peníze se tvoří v okamžiku, kdy obchodní banka připíše svému klientovi jakoukoliv částku na jeho účet, pokud současně neodepíše stejnou částku z účtu jiného klienta nebo pokud jiná banka současně neodepíše stejnou částku z účtu jiného klienta.
Naivně jsem si myslel, že když si uložím peníze do banky na dvouprocentní úrok, tak banka moje peníze půjčí někomu jinému třeba na čtyřprocentní úrok. Ale vypadá to tak, že banka moje peníze vůbec nepotřebuje. Pokud to dobře chápu, když si soused vezme hypotéku na dům, tak peníze, které mu půjčí banka, ta banka vyčaruje ze vzduchu. Tím zvětší počet existujících peněz, a jelikož množství věcí, které se za ty peníze dají koupit je pořád stejné, tak banka zředí hodnotu peněz, které mám v ruce nebo v bance já. Neboli okrade mne. Legálně a pod ochranou státu. Banka si z té hypotéky vezme úroky a pak půjčené a vrácené peníze nechá zmizet, stejně jako je vyčarovala.
Vyčarovat několik desítek miliard, půjčit je někomu na úrok čtyři procenta, a pak je odčarovat. Tomu říkám „podnikání“. Nebo spíš zlodějina.
Nepsal jsem tenhle článek proto, abych machroval, jak rozumím penězům, ale proto, že v tom sám nemám jasno. Proto ten otazník v nadpisu.
Mimochodem v uvedené knize jsem se dočetl, že peníze vznikají v obchodních bankách také výplatou platů a odměn zaměstnancům a statutárním orgánům bank. Před několika dny jsem četl na internetu, že Nejvíce vydělávají zaměstnanci bank, v průměru třikrát víc než ostatní Češi. Už to chápu, není to produktivitou práce, ale tím, že jim banky vyplácejí peníze, které vyčarovaly.
Začínám věřit tomu, že svět ovládají bankéři a jejich lokajové (politici a úředníci) a my jsme jen bezmocnými figurkami v jejich hře. Rozčilujeme se nad bankovními poplatky a uniká nám podstata věci. A (ne)mocní tohoto světa se (zatím) smějí od ucha k uchu.
