Diagnóza: Kutil domácí

Pane doktore, mám problém …

Svěřte se mi, od toho tu jsem.

Mám doma cirkulárku, hoblovku, ruční hoblík, pokosovou pilu, horní frézku, několik brusek na dřevo, ruční kotoučovou pilu, soustruh na dřevo, odsávací zařízení na piliny a hobliny. Stojanovou vrtačku, ruční vrtačku, vrtačku s příklepem, transformátorovou svářečku, úhlovou brusku, normální brusku, přímou brusku, akumulátorový šroubovák. Když to spočítám, je to přibližně dvacet elektrických strojů. Také mám počítačem řízenou frézu vlastní konstrukce. Troufnu si na cokoliv, a co neopravím, tak alespoň neopravitelně zničím a rozpitvám. Přišel jsem na to, že 90 procent závad všech přístrojů je způsobených tím, že se ulomil přívodní kabel, přestal fungovat vypínač, přepálila se pojistka, anebo se ulomil nějaký drát a je to viditelné na první pohled. Stačí tu věc rozebrat a v 90ti procentech případů člověk tu závadu vidí.

Jednou se zasekával počítač. Když jsem po něm nic nechtěl, tak fungoval, ale jak jsem pustil výpočet s databází, tak se zasekl. Otevřel jsem kryt a chvíli do něj jenom tak čuměl … Hele, větráček se netočí! A díky tomu se procesor špatně chladí a díky tomu se počítač zasekává. Sáhnu do šuplíku, z několika větráčků vyberu ten nejpodobnější, přiletuju ho a je opraveno.

Když přestane fungovat topení, vím, kterou součástku v kotli musím vymontovat a vyčistit. Koukal jsem se minule opravářovi přes rameno. Nesnesu, aby přišel nějaký opravář, něco vyměnil a řekl, že je to spravené. Chci vědět, co vyměnil, a jak přišel na to, že je to právě tahle součástka.

Když se rozbije pračka, vezmu do ruky šroubovák. Když se rozbije rádio … znám své věci a vím, co jim chybí a co se s nimi musí udělat, aby fungovaly.

Mám radost, když se mi podaří něco oživit a prodloužit tomu život.

Vyrábím si nábytek, pokládám parkety, vyměňuji skla v oknech …

A jaký máte problém, pane? To nejste rád, že jste šikovný a že si umíte věci opravovat? Jistě to i manželka ocení. Zatímco ostatní muži vzpírají půllitry, vy jste zalezlý v dílně a tvoříte.

Vlastně jsem šťastný, pane doktore, ale … Někdy mám pocit, že oživuju mrtvoly, že ty věci, kterým se věnuji, jsou staré krámy, které už dávno měly být na smetišti. Že kdybych nekupoval žádné nářadí a za ty peníze si někoho najal, tak ušetřím čas i peníze a mohu dělat něco užitečného.

Někdy si říkám, jestli tím, že se věnuji starým krámům, jestli je k sobě nepřitahuji, jestli se ty věci neporouchávají jenom proto, aby mi udělaly radost a já je mohl opravit. Znáte Tajemství, pane doktore?

Myslíte lékařské tajemství? Nebojte, nikomu nic nepovím.

Ne, myslím Tajemství s velkým T. To je ta kniha o tom, že k sobě přitahujeme to, na co myslíme. Zákon přitažlivosti.

Ach tak, myslíte gravitaci.

To je ono, pane doktore, gravitaci. Gravitaci myšlenek. Říkám si, jestli jsem svými myšlenkami nezhmotnil svoji dílnu a nepřitáhl do ní všechno to nářadí … jestli nemám na víc. Jestli to harampádí, ve kterém se vrtám, není jen zhmotněním harampádí, které mám v hlavě. Staré myšlenky, které jsem měl už dávno vyhodit …

Rozumíte mi, pane doktore?