Nemám rád kuřáky a nelíbí se mi, když lidé mluví sprostě, když by mohli mluvit slušně. Ti první si neváží svého zdraví a ti druzí zakrývají svoji nejistotu a hrají si na siláky. Snažím se vyjadřovat slušně a sprostě lidem nenadávat.
Občas mi něco ujede, to ano, snažím se, aby to bylo co nejméně. Ale občas se přímo nabízí nějaké slovo někam napsat, anebo ho vyslovit, tak nějak pro lepší pochopení, aby bylo jasno a nechodilo se kolem horké kaše.
Jednoho dne před mnoha lety jsem přišel na stavební úřad a chtěl vědět, co budu potřebovat ke stavebnímu povolení. Paní mi vyjmenovala asi devět věcí a já jsem se zmohl jenom na pootevření pusy, ze které mi vypadlo: „Vy si ze mě snad děláte prdel? To po mně nemůžete chtít.“ Chtěli to po mně a příště už věděli, co jsem zač. Vyprávěli si to jako dobrou historku. Chtěl jsem úředníka navést na to, že jejich zvůle už přesahuje všechny slušné meze a že by se měli chovat jako služebníci a ne posílat člověka od čerta k ďáblu a od ČEZu k Telecomu. Ještě jsem té paní řekl, že by si ta vyjádření mohli zjistit sami, že k tomu mají určitě lepší možnosti, a že ty firmy, za kterými mě posílají, určitě budou radši, když vyřídí všechna ta vyjádření najednou. Říkal jsem to klidně, spíš jako nápad, že by se mi to líbilo.
Včera se mi stala zajímavá, řekl bych tajemná věc. Když jsem odesílal e-mail, zasekl se Outlook. Stává se to tak jednou za půl roku. Otevřel jsem e-mail a hle byla v něm dvě neslušná slova. Náhoda? Nebo mne něco chce upozornit, abych se krotil a dával si pozor na jazyk? Jak už víme, náhody neexistují.
Stejný den mi napsala jedna paní, že četla některé moje články, že jsou zajímavé, ale když přijde vulgární slovíčko, „jejím tělem projede bolavý blesk“.
Když někoho cituji a on řekne „hovno“, tak prostě napíšu, že řekl „hovno“.
Nejsem jako televize, která to vypípne a tím povzbudí divákovu fantazii, která začne dosazovat různé vulgarizmy a hledá, který to tak mohl být. Ani nenapíšu hov…, protože stejně všichni víme, jak to bylo.
Proč oslabovat význam citovaných slov? Protože já bych to tak neřekl? Není to cenzura?
Proč vlastně rozlišujeme slova na slušná a neslušná, vulgární a nevulgární, povolená a zakázaná. Nezáleží spíš na tom, jaký je člověk celkově, než na tom, že občas řekne něco šťavnatějšího?
Má to svůj hlubší důvod a to sice ten, že mozek je jako počítač, který je naprogramovaný na pravé významy slov. Když člověk řekne něco vulgárního, co zároveň nedává smysl („jdi do pr…“), mozek to bere jako nesmysl a neví, co si s tím počít a rozhodí ho to. Ta paní měla svým způsobem pravdu. Myslím si ale, že ani na vulgární slova by neměl být člověk přecitlivělý.
Na závěr se přeneseme do světa literatury a uvedu veršík z básně Ivana Diviše
"Má krásná černovlasá paní,
Vy ovšem netušíte ani,
nemáte sebemenší zdání,
jak rád bych mrdal Vás!"
Šel ten veršík napsat hlouběji a láskyplněji? Je tento podle mne milý a láskyplný veršík významově špínou a zneuctěním lásky?
A co vy, jak vnímáte vulgární slova? Dokážete si vážit člověka, který tak mluví? Je správné, aby televize vypípávala, nebo má citovat přesně? Patří taková slova na veřejnost? Nebo nepatří ani do soukromí a v láskyplných vztazích se bez nich můžeme obejít? Připadá vám, že mluvím vulgárně a pohoršuje vás to (třeba tady)?
(Obrázek Copyright © 1999 Corel)
