V pátek odpoledne jsem při cestě autem poslouchal dvacetiminutový rozhovor na Radiožurnálu s poslancem Dolínkem.
Je vidět, jak stále skvěle fungují vazby R. Pokorného v tomto případě na veřejnoprávní rozhlas (v jiném případě na Seznam Zprávy a další média této skupiny).
Rozhovor s Dolínkem v té reálně politické části byl plytký. Jak jsem pochopil, jeho hlavním politickým činem je snaha prosadit povinnost motoristů objíždět cyklisty jedoucí po silnici ve vzdálenosti 1,5 m. Je to skutečně "skvělá" zpráva pro všechny motoristy. Je škoda, že si Dolínek vybral toto politicky nicotné téma a vykašlal se na problematiku Airbnb. Zbývá dodat, že mu bytový expert ČSSD dr. Přikryl, připravil zhruba před rokem na můj popud návrh zákona směřujícího k eliminaci Airbnb. Je to politicky výživná věc, které se zmocní buď Marvanová anebo Nacher.... Tedy ovšem pouze v orální rovině, protože nejsou schopni nic zformulovat na papír, žádnou legislativní úpravu, takže nebude nic. Žádné reálné řešení. Zase další Dolínkova (a spol.) politická chyba.
V té vnitrostranické části rozhovoru v ČRo, o kterou ve skutečnosti šlo, zmíněná drobná perzekuce motoristů byla jen záminka k debatě. Dolínek horoval pro zachování původní kandidátky ČSSD v Praze do sněmovních voleb, která měla na prvním místě exministra zahraničí Petříčka.
V rozhovoru jsem postřehl jednu důležitou věc, jeden smutný politický omyl, který Pocheho skupina ve vedení pražské ČSSD dlouhodobě má. Na otázku, proč je vhodnější Petříček nežli Maláčová na čele kandidátky ČSSD v Praze to Dolínek zformuloval zhruba takto: „Protože Petříček má názory jako většina Pražanů“.
A to je právě ten obrovský politický omyl Pocheho skupiny. Zaměřit se na většinu Pražanů, kteří projevují z hlediska pozic levice poněkud reakční názory, je chybou. Ti prostě nikdy volit sociální demokracii, ani jinou levicovou formaci, nebudou.
Miloš Zeman při prezidentské volbě opakovaně ukázal, že v Praze existuje zhruba 25 – 30% lidí, které můžeme považovat více méně za levicové voliče. Také v minulosti sociální demokraté a komunisté vykazovali ve volbách v souhrnu zhruba tento volební výsledek. Anebo dokonce o něco vyšší. To je ten potenciál lidí, na které se musí sociální demokracie v Praze znovu zaměřit. Jsou to pracující lidé, kteří často žijí od výplaty k výplatě anebo s minimálními finančními rezervami. Jsou to také důchodci, o které se vláda s účasti sociální demokracie vždy nadstandardně starala zvyšováním důchodů.
V Praze prostě nežijí jen bohatí a nejbohatší, kteří si kupují třetí či čtvrtý byt investičního charakteru na hypotéku a z vlastních peněz, ale žijí v ní také lidé ze středněpříjmových a nízkopříjmových vrstev, kteří uslyší na programové poselství sociální spravedlnosti, které bude zaznívat z programu sociální demokracie.
Program strany ve volbách a jeho srozumitelná transformace do úderných hesel jsou samozřejmě důležité. Ale ještě důležitější jsou osobnosti v čele kandidátek do voleb.
Když se dívám na poslední průzkum veřejného mínění, který má ČSSD k dispozici (březnový), pak osobní volební preference Maláčové násobně převyšují osobní preference Petříčka.
Stesky dosavadního předsedy pražské sociální demokracie, který zapomněl odstoupit ze své funkce po debaklu v komunálních volbách 2018 (ČSSD není po nich zastoupena ani v jediném ze 74 zastupitelstev Prahy a jejích městských částí), že je prý narušována vnitrostranická demokracie změnou kandidátky v Praze, jsou liché. Před čtyřmi lety přeci tehdejší předseda strany Sobotka zasáhl de facto do všech krajských stranických kandidátek, což se nikdy předtím žádný předseda strany včetně mě a Miloše Zemana neodvážil. A nikdo se ve straně veřejně proti Sobotkovu postupu neohrazoval....
Dnes ale jde o samotnou existenci ČSSD. Nebude to o tom, jestli strana bude mít ve volbách 25 nebo 30% hlasů, ale o tom, jestli bude mít 5% hlasů plus anebo 5 % hlasů mínus. Pokud bude mít strana ve volbách 5% hlasů mínus, tak vlastně končí jako politická síla. A obávám se, že jednou pro vždy. Protože to by byla rána osudu, ze které by se už těžko dokázala ČSSD vzpamatovat. Výrazové prostředky typu: „řekneme si to po volbách, kdo měl pravdu“, nemají žádný smysl. V případě varianty 5% mínus už žádné takové řeči nebude mít smysl vést.
Teď je potřeba nasadit do čela krajských kandidátek ty nejsilnější kádry, které pak mohou s kandidátkou ČSSD uspět.
V Praze na volbu jednoho poslance bude potřeba zhruba 4,5% hlasů voličů. Kandidátka s Maláčovou v čele, se Stropnickým, Ludvíkem a Špidlou může uspět a dostat se přes zmíněné číslo 4,5 % hlasů. A může překonat tu strašlivou stagnaci a pokles vlivu pražské sociální demokracie, která se v průzkumech pohybuje někde mezi 2 – 3% voličské podpory.
Petříček a jeho "melody boys" (a také děvčata typu Marksové-Tominové) by tohle nebyli schopni změnit. A hlasy, chybějící ČSSD ve volbách v Praze by jen těžko mohly být nahrazeny v jiných částech republiky.
A stejnou pozornost jako Praze musí vedení strany věnovat především dalším lidnatým krajům. To znamená Středočeskému, Jihomoravskému, Moravskoslezskému a Ústeckému kraji. Čela těchto kandidátek jsou v některých případech obsazena velmi kvalitními a atraktivními osobnostmi. V jiných případech hrozí ztráty voličů. A ztráty hlasů voličů v nejlidnatějších krajích mohou pochopitelně pohřbít naděje strany jako celku. Anebo tyto naděje naopak zvýšit až k 10% hlasů. To je ale v tuto chvíli chimérická hudba budoucnosti. Nyní je potřeba dělat realistické kroky k záchraně situace a přestat politikařit. A přestat uvažovat o nějaké revanši v případě volebního neúspěchu strany. Příležitost k revanši by totiž pak už ani nebyla...
Teď je potřeba hledět jen kupředu, k volbám. Soustředit se jen a jen na volební úspěch.
Dokončit práce na programu. Zveřejnit jej, aby byla zřetelná jeho propracovanost na rozdíl od programového impresionismu, se kterým přišly na veřejnost pravicové strany.
Jiří Paroubek
