Tak jsem shlédl novou, v pořadí 22 bondovku „Quantum of Solace“. Kritici nešetří chválou, film je drsný, syrový, Bond nevyrovnaný rozháraný atd.
A taky nám kluk přestává chlastat a souložit, čím dál tím méně používá technické hračky apod. Ale je to vůbec ještě Bond? Tvůrci se chlubí, že se jedná o první bondovku, v které nezazní ono známé: „Bond, James Bond“, taky už neříká „protřepat ,nemíchat“ a dokonce se ani nevyspí s bondgirl. Režisér a spol., to vysvětlují tím, že chtějí Bonda trochu polidštit a více přiblížit divákovi, trochu se ponořit do jeho nitra a přiblížit nám jeho pohnutky, ale ptal se někdo nás, diváků jestli o to stojíme? To je jako bychom sebrali Sherloku Holmesovi jeho dýmku a housle, Hercule Poirotovi oholili jeho knír, nebo Mr.Beanovi vzali medvídka
.Ountum of Solace vůbec není špatný film, naopak, je to výborný akční film, stejně, dobrý, ne-li lepší jako bylo Casino Royale. Ale prostě bondovka to není. Když ve „Zlatém oku“ udělali tvůrci z „M“ ženu a Bond přestal kouřit, trochu se mě to dotklo, ale řekl jsem si budiž, čas od času je určitá změna potřeba, kouření škodí zdraví a tak James jde s dobou a starý „M“ šel do důchodu a místo něj přišla „M“, protože je třeba ukázat, že i žena může být důstojným nástupcem muže. Pro mě však bylo hlavní, že kromě již zmíněného kouření se James Bond nijak nezměnil. Charismatický Pierce Brosnan s lehce pozdvihnutým obočím dokonale splňoval mé představy o Bondovi.
Pak ale přišel Daniel Craig, kterého prostě ne a ne napasovat do svých představ o Bondovi. Když se podívám na prvního Bonda se Seanem Conerym , a porovnám ho s Craigem, tak je to jako nebe a dudy. Netvrdím, že všichni předchozí představitelé Bonda byli ideální, ale určitě byli bondovštější, než blonďatý Craig. Mě totiž nezajímají jeho vnitřní problémy, ani to, že je nevyrovnaný, rozháraný ani jeho pohnutky. Bojím se, že v příští bondovce bude James navštěvovat psychiatra, stěžovat si na své neutěšené dětství a možná začne na povrch vyplouvat i jeho doteď skrývaná homosexualita.
Filmy o Bondovi jsou pohádka, pohádka pro dospělé, a tak se na ně také dívám. Budu-li se chtít dívat na psychologické drama, pustím si Woodyho Allena, nebo Bergmana. Já prostě chci svého 007 tak jako dříve, ve smokingu, se sklenkou martini s vodkou (protřepat, nemíchat), jak za pomoci vynálezů pana Q, zachraňuje svět před dalším zloduchem a mezi tím trousí suché hlášky a občas se vyspí s nějakou tou krásnou bondgirl.
