Dny se prodloužily, začalo jaro, a již se těšíme na naše jarní výlety... Před pár lety jsme s manželem strávili dovolenou v kraji kolem Dvora Králové n. L. Tehdy jsem o tom v dopise napsala sestře, snad to bude zajímat i vás.
Ahoj Vlastičko,
tak už máme po dovolené, opravdu nám to pěkně vyšlo, ani zima, ani horko - i když nožky dost bolely, nejsou zvyklé tolik šlapat. Mně by totiž nejvíc vyhovovalo nějaké ty pamětihodnosti, hrady a zámky, vyfotit z dálky, ale Rosťa si neodpustí přijít k nim zblízka - a já ho samozřejmě musím následovat... No ale zvládla jsem to - a jsem na to patřičně hrdá.
Jedna perlička... Už jsem definitivně uvěřila na telepatii. Představ si co se mi stalo. Když jsme přijížděli k městečku Potštejnu (se zříceninou hradu Potštejn a hospodou Bubákov), vzpomněla jsem si, že tam bydlí můj bývalý spolužák z ŠUŘ Láďa S. Říkám Rostovi - „že bych mu zavolala a pozdravila ho?“ A on prý zavolej, bude mít radost. A jak tak sedíme v autě naproti té hospodě Bubákov, vezmu mobil a začnu vytáčet jeho číslo. V tom vidím, že po schůdkách, přímo proti nám z ní vychází nějaký člobrda se psem – a on to ten spolužák Láda... Neuvěřitelná náhoda... Zahlédneš prvního občana města - a on je to zrovna ten, s kterým si chceš domluvit schůzku. A pak nevěř na telepatii...
Něco o té naší dovolené.
Jak víš, zařídila jsem pro nás šestidenní dovolenou v penzionu ve vesnici Nemojov poblíž Dvora Králové nad Labem... Kdysi jsem byla v jiné blízké vesnici, v Doubravici u D. K., jako studentka se svými třemi spolužačkami měsíc na brigádě v malírně vánočních ozdob - a chtěla jsem si tento kraj znovu osvěžit v paměti.
Dovolená byla docela příjemná, počasí docela dobré, nohy mě sice bolely, ale jinak bylo všechno OK. Podařilo se nám navštívit všechna místa v okolí D. K., která jsem naplánovala.
První den tedy patřil Doubravici u Dvora Králové n. L. Vesnice je od té doby poněkud zchátralejší, malírna vánočních ozdob, ve které bylo tenkrát zaměstnáno několik desítek žen, je již po léta uzavřená...Smutný pohled... Jen ta hospůdka, kam jsme chodily jako brigádnice na obědy, ještě stále stojí.
Pak jsme se rozjeli do Bílé Třemešné, kde je na Labi vodní přehrada, postavená v romantizujícím pseudogotickém duchu, Les Království (z r.1920). Dnes je již tato památková rezervace pod ochranou UNESCO.
V Bílé Třemešné je i další zajímavost, památník J. A. Komenského... On tam při odchodu z vlasti (po r. 1621), nějaký čas pobýval - v tvrzi u známého šlechtice, který mu po nějakou dobu poskytl azyl.Ten pán byl prý, kupodivu, katolického vyznání. Ze staré tvrze zbyly bohužel již jen sklepní místnosti, ve kterých je umístěno malé Komenského muzeum. Tam jsme si vyslechli zajímavou přednášku o J. A. K. a o jeho zdejším pobytu.
Dále jsme navštívili městečko Miletín, prošli jsme se po jeho náměstí a zastavili se u rodného domku spisovatele K .J. Erbena... Poté jsme navštívili i město Hořice, kde jsme se prošli hořickým parkem, ve kterém jsou rozmístěny sochy slavných Čechů - B. Smetany, M .Alše, M.Tyrše a dalších. Prohlédli jsme si i soubor novodobých plastik, umístěných v blízkém přírodním areálu.
Druhý den jsme navštívili město Trutnov a jemu přilehlý Vojenský hřbitov na Jánském vršku. Zastavili jsme se před památníkem generála Ludvíka Gablenze (1814 -1874), slavného vojevůdce který svedl se svým plukem jedinou vítěznou bitvu v této prusko-rakouské válce ( r.1866), ve které prý padlo 4 378 rakouských vojáků (tedy i české národnosti). bylo jich prý čtyřikrát víc než vojáků pruských. Prošli jsme se i památnou stezkou po jejích stopách. Poté jsme krátce navštívili město Hostinné, a později vystoupali na starobylé zříceniny hradu Pecka.
Třetí den byla na programu ZOO - Safari v Dvoře Králové n. L., čtvrtý den zámek Kuks se slavnými sochami Matyáše Brauna a Babiččino údolí.
Pátý den jsem měla v plánu kreslit, ale bohužel k tomu nedošlo. Znovu jsme si zajeli na b vodní nádrž Les Království do Bílé Třemešné, která Rostislavovi přímo učarovala. Prošli jsme se kolem celé vodní nádrže, kterou okupovalo několik rybářů.
Cestou domů jsme se znovu zastavili v Potštejně, vyfotografovala jsem si tam zříceniny hradu Potštejn – a v hospodě Na Bubákově jsme se ještě jednou sešli s bývalým spolužákem, přítelem Láďou. Pak jsme již chvátali domů…
Myslím, že vzhledem k tomu, že už nejsme s Rostislavem nejmladší, byl to od nás docela slušný výkon -hlavně od něj, od řidiče. Jezdili jsme převážně po okreskách, což bylo zajímavé, ale i náročné. Najezdili jsme 830 km, já jsem získala bohatý úlovek, přes 200 slušných fotografií - i když na fotografie z Kuksu a Babiččina údolí mi kapacita baterie již nestačila, musila jsem se spokojit jen se zakoupenými fotografiemi. Ale i tak je to trochu na podiv, protože mě zlobila nabíječka a občas se můj fotoaparát nechal doprošovat, aby byl aktivnější. (Dnes již mám fotoaparát naštěstí výkonnější a kvalitnější).
Vlasti, tak čau, měj se pěkně a zase se ozvi.Těším se na Tvůj dopis.
Mirka.
