Prodej na zlínském trhu Pod kaštany má svoji tradici - i osobitou atmosféru... Kdykoliv jedu do města neodolám a zastavím se tam...
V zimním období nakouknu do stánků s různým textilem, záclonami, pletenými ponožkami a čepicemi, s kožešinovými a kožedělnými výrobky, ale i s trvanlivými potravinami nepodléhajícími mrazu - jako jsou ořechy, domácí med, různé koření a jiné...
Hlavním posláním trhů je však prodej ovoce, zeleniny a také květin, ty tam můžete koupit už od začátku března,například k svátku MDŽ sněženky, hyacinty a některé jarní skleníkové květiny. S postupem jara, a dalším oteplením, začne hlavní sezona a s ní spojená nabídka různých květinových a zeleninových semen, cibulek a sazenic pro zahrádkáře, prodej balkónových květin - a konečně i prodej jarní zeleniny, salátu, ředkviček a podobně.
Trh Pod kaštany bývá samozřejmě nejnavštěvovanější před různými svátky, ať už jsou to Dušičky, Vánoce nebo Velikonoce.
Před velikonočními svátky tam chodím nejraději. Ráda si prohlížím slaměné a proutěné ošatky plné zdobených kraslic (šikovné slovácké a valašské malérečky jsou malováním a rýsováním kraslic vyhlášené), chlapci si zde zase mohou vybrat některou z pomlázek, žil a tatarů různých velikostí, někdy i velmi složitě pletených z čerstvě nařezaného vrbového proutí…
V té době, a vlastně po celé letní období, si zde můžete ve speciálním stánku koupit i vejce z chovu domácí provenience, a to ve třech velikostech, velká, malá, střední. Kvůli jejich barvení sháním vajíčka bílá, ta jsou před Velikonocemi nejžádanější, proto jich bývá nedostatek. Pokud jich koupíte celou sadu (30 ks), můžete k nim dostat jako bonus i balíček „domácích“ polévkových nudlí, což se vždycky hodí...
Trh Pod kaštany bývá pro mne zdrojem různých zážitků a příhod, někdy bývám i svědkem zajímavých rozhovorů - jako například onehdy: Prodavač ve stánku s vejci se ptá jedné mladé kupující: „Slečno, chcete k těm vajíčkám i vaječníky?“ „Ne, děkuji, mám s sebou vlastní... " na to ona... :-)
Kdysi jsem se tam stala svědkem docela zarážející scénky. Fronta u stánku vajec… Prodavačky obsluhují dvě nakupující, které po zaplacení s krabičkami vajec (papírovými vaječníky) odcházejí. Jedna z nich nechává na pultíku ležet část vrácených peněz. Všimne si toho pán stojící za ní a volá: „Paní, zapomněla jste si tady peníze!“ „Nezapomněla“, reaguje na to ta druhá odcházející a ptá se: „A kolik to dělá?“ „Padesát korun…“ „Hm – myslím, že budou moje…“ Vrací se ke stánku a bere si z pultu kovovou padesátikorunu… Vtom se ale ke stánku vrací ta první nakupující, ta, co otázku pána nezaslechla, a ptá se: „Paní prodavačko, zapomněla jsem si tady padesátikorunu, je tu někde?“ „Ó pardon - tak to bude asi vaše,“ na to žena, která si ji právě strká do vlastní peněženky. Podává ji padesátikorunu a rychle odchází. A tak nevím... Byl to jen omyl anebo jak se říká, „příležitost dělá zloděje?"
No jo, jak je vidět i takové příhody můžete na trhu zažít. A bohužel nejen jako divák, ale i jako přímý aktér. Mám zkušenosti... Již po dvakrát se mi stalo, že jsem vlastní neopatrností - a nepozorností (a o to větší pohotovostí „některých“ nenechavců), přišla domů se šrajtoflí poněkud lehčí - a „provětranější“ než bylo záhodno. A přiznám se vám, že jsem se jednou dokonce vrátila i bez ní. Tož tak... Dávejte si proto bacha...
