Dědeček po celý život fyzicky pracoval, pohyboval se v přírodě… Svědomitě se staral o malé hospodářství, o záhumenek, o vinohrad… Byl státním zaměstnancem, pracoval na dráze.
Nejprve v pracovní četě opravující koleje, později, před důchodem, dělal pochůzkáře… Každé ráno pěšky osm kilometrů po kolejích do Ždánic motorákem zpět. Dnes je již tato jednokolejka zrušena, neprohání se po ní červený motoráček, ale kolaři. Je z ní cyklostezka.
Někdy v tu dobu si koupil los. Co kdyby se i na něj někdy usmálo štěstí? A skutečně... Nechtěl věřit svým očím, když po čase na výherní listině stálo černé na bílém, že jeho los vyhrává 50 000 korun. Pochlubil se spolupracovníkům a ti hned zareagovali... „Lojzku, to tě bude něco stát.“ A stálo... V hospůdce U Napoleona to s nimi náležitě oslavil. Padl na to desetilitrový demižón frankovky a kopec klobásků z domácí zabíjačky…
Pak ale přišlo zklamání. Na poště mu sdělili, že jeho los má sice shodné číslo s tím výherním, ale série bohužel nesouhlasí... Dědeček zesmutněl. Tolik se těšil, že si s babičkou konečně pořídí něco pořádného do domácnosti nebo do hospodářství, a ještě podaruje děti i vnoučata. Ach jo, marná naděje… Pak ale nad tím mávl rukou. „No, co se dá dělat?“ pravil. „Ale aspoň jednú za život sem poznal jaký to je, když člověk vyhraje v loterii. Peníze nejsou všecko. Hlavní věc je, že jsme, babičko, zdraví a šmakuje nám...“ Dožil se požehnaného věku, devadesáti let…
P.s. Ještě přidám vánoční přání...
