Na jižní Moravě, na Slovácku, je toto slovo obecně známé, zrovna jako slovo od něho odvozené, vyšustování. A není to samozřejmě nic neslušného, hanlivého, lechtivého, ani eroticky zabarveného.
Jedná se o určitý pracovní výkon týkající se zemědělské plodiny kukuřice, pro kterou se na jiní Moravě vžil název „turkyně.“ A to proto, že se do našich zemí někdy v 16. až 17. století zřejmě dostala až ze vzdáleného Turecka. V oblasti mého rodného kraje na Hodonínsku se v minulosti, za mého dětství, kukuřice pěstovala ve velké míře - na velikých lánech. Její silné zelené stvoly se řezaly jako krmivo pro dobytek, používaly se na siláž, a zrním z kukuřičných klasů se krmila domácí drůbež. Žádné martinské hody, nebo Boží hod vánoční, se u nás v N... neobešly bez turkyní pořádně vykrmených, a v troubě do zlatova upečených hus nebo kačen. Kukuřice se zpravidla sklízela na konci léta nebo na začátku podzimu.
Z dětství si vzpomínám na vyšustování (šoustání) kukuřice za chladných podzimních večerů na mlatě našeho domku. Na udusané podlaze uprostřed mlatu je hromada kukuřičných klasů, celá naše širší rodina, již pořádně „zababušená“ v teplých svetrech a vlňáčcích, sedící kolem ní na různých stoličkách a bedýnkách, vyšustuje - zbavuje kukuřičné klásky šustí. Ponechává ho na každém klasu jen tolik, aby se dalo k sobě svázat a klásky se mohly pověsit pod střechu na hambálky. Vyšustování turkyně a její vázání bylo zdlouhavé, trvalo často až do noci, a tak si je účastníci zpestřovali povídáním, vyprávěním různých vzpomínek a příhod. Občas přinesla maminka pro zahřátí horký čaj s medem, někdy se špetkou rumu nebo slivovice.
Kde jsou ty časy, ráda na ně vzpomínám... Já i moji mladší sourozenci jsme milovali dozrávající klasy turkyně, ještě s „mléčnými zrny,“ pražených na kovovém bodci v pootevřených dvířkách kamen - to byla naše pochoutka. Horké, opražené klásky s praskajícími kukuřičnými zrny jsme si solili a mastili peroutkou rozpuštěným vepřovým sádlem. (Dnes si sladkou kukuřici kupuji v supermarketu a vařím ve vodě - ale není to ono...)
Ze suchého kukuřičného šustí jsme si zhotovovali panenky, různé hračky a drobnosti - ale tuto činnost dovedly na Moravě k dokonalosti až některé naše šikovné lidové umělkyně. Známé jsou jejich krásné vánoční betlémy ze šustí, s množstvím rázovitých figurek lidí i zvířátek. Jsou milé - a velmi žádané...
Dnes se již bohužel tolik kukuřice, jako v minulosti, na jižní Moravě nepěstuje. Není již drobných zemědělců s jednou nebo dvěma kravkami v chlévě, ani velkých družstevních kravínů se stovkami krav... Hovězího dobytka se u nás chová málo, Česká republika je závislá na dovozu hovězího masa ze zahraničí. Jestli je to dobře anebo není, ponechávám na každém z vás...
Kukuřice.
Vznikla domestikací z divoké kukuřice ve ve střední Americe, zejména v Mexiku. Do Evropy se dostala až v průběhu 16. až 17. století. Dnes je nejvíce používána jako zdroj kalorií pro obyvatelstvo střední Ameriky – i jako krmivo pro dobytek. V Mexiku je například nedílnou součástí kultury, je součástí téměř všech potravin, ale její suché stvoly jsou využívány i jako stavební materiál pro různé ohrady, pro tvorbu různých nádob, košíků, rohoží a podobně. U nás je populární a oblíbená pražená kukuřice, pod názvem Popcorn.
