Jako dítě jsem se vždycky těšívala na Velikonoce, a tak tomu bývalo i v dospělosti. A bývaly různé, pokaždé jiné. Někdy svítilo sluníčko, někdy bylo zamračeno a pršelo, jindy mrzlo a sněžilo.
Před několika lety napadlo tolik mokrého sněhu, že se jeho tíhou zlomila i velká větev na obrovské borovici, která stojí mezi bloky blízko našeho domu. Bylo mi jí líto, od té doby již nikdy nebyla ta krásná, symetricky vyvážená. To ty letošní Velikonoce budou přece jenom o něco teplejší než tenkrát, i když noční mrazíky ještě úplně nepolevily. Moje pelargónie, které jsem zasadila před dvěma týdny do truhlíků na balkoně, přes noc zmrzly a musila jsem koupit nové. A ty už nejsou bohužel tak pěkné - je to ale moje chyba, měla jsem počkat, předbíhat se nemá. Dnes, na "škaredou středu", jsem ty nové znovu zasadila. Od rána je krásně slunečno, snad to noční ochlazení zvládnou. A před našimi okny růžově rozkvetly dva štíhlé javory, které před několika lety nahradily staré jabloně. Těch mi bylo také líto, protože jejich vrásněnou kůru často proťukávali dva datli s červenými čepičkami, které jsem ráda pozorovala. .
Jaro se již ukazuje i přes ty občasné noční mrazíky v plné síle. Měli bychom se z něho radovat, ale nejde nám to bohužel úplně přes srdce. Kazí nám to špatná atmosféra ve společnosti, možná i strach z věcí příštích, z inflace a zdražování - a navíc i z vývoje situace na východě – z války na Ukrajině. Raději ani neposlouchat zprávy z rozhlasu a nezapínat televizi. Negativní zprávy se na nás hrnou ze všech stran a světýlko v tunelu je zatím v nedohlednu...
Nikdy bych si nepomyslila, že se něco tak hrozného a nelidského, jako je válka, bude odehrávat v Evropě dnes, v jednadvacátém století. Válku a zabíjení lidí, které nemůžeme my občané sami nijak ovlivnit, natož zastavit, válka, která si již vyžádala tisíce lidských obětí...
A Velikonoce? Ty jsou již potřetí zkažené. Dvakrát to měla na svědomí epidemie covidu19, a teď po třetí zasáhla válka – invaze ruských vojsk a boje na Ukrajině. Smutné a tragické...
Nemá ale smysl zoufat nad tím, co my občané sami nemůžeme nijak ovlivnit – ani zvrátit. Zbývá nám jen doufat, že se znepřátelené strany přece jen dohodnou a vzájemné zabíjení skončí.
A tak, milí přátelé, navzdory špatné situaci kolem nás, udržujme naše staré české a moravské tradice a oslavme letošní svátky Velikonoc jak se sluší a patří... A přeji Vám, abyste je strávili ve zdraví, v klidu a dobré pohodě.
KRASLICE
Vrbička, vrba bleďoučká
chvěje se tiše v koutku,
na jaře chystá pro kloučka
hrst ohebných proutků.
Neboť ten chlapec zarudlý.
jenž nebyl chvíli bez kudly ,
ten neslyší jak sténá
vrbička, vrba bleďoučká,
dřív než se zazelená.
(Jaroslav Seifert)
VESEL0 VELIKONOCE!
(Psáno na "škaredou" středu v dubnu L.P. 2022).
